Jaroslav Róna

V domě U Kamenného zvonu. Tedy včerejší kulturní zážitek, nebojím se říci, že zážitek dost zajímavý. K výstavě jsme měli i lektorský výklad a s dílem současného slavného sochaře nás šikovná lektorka seznámila vskutku dokonale. Jako bonus nám dodal i historii starodávného domu. I do sklepa nás vzala, tam i j jsem byla úplně poprvé. V dobách románských to bývalo první patro, dnes hluboký sklep s atmosférou. A pak dvě patra plná výtvorů Jaroslava Róny. Zdá se, že náš kulturní podzim nabírá grády:-)                          

                                       Staromák je "zabezpečen"

Uberem snadno a rychle

Popravdě řečeno, principu Uberu moc nerozumím. Ale sleduji se zájmem ten vášnivý spor mezi taxikáři, kteří fakt nemají dobrou pověst a jejich tvrzení o zkoušce z místopisu beru jako jednu velkou legendu, a mezi Uberem jehož princip víceméně nechápu. Ale zjevně řidičem Uberu může být každý, neb i mě si nedávno spletli s Uberem. To v okamžiku, kdy jsem se snažila zaparkovat na Letné, kde sice platím parkovací kartu, ale parkovat stejně takřka nemohu. Tak hezky to naše radnice zařídila.Takže když dorazím trochu později, kroužím jako Gagarin a modlím se, aby se někde uvolnila nějaká myší díra, kam se pokusím vmáčknout. Tím pádem jsem asi vzbudila dojem, že hledám pasažéra, protože když jsem bezmocně stála a dumala, co tedy budu dělat, zčistajasna se objevil člověk s dotazem, zda nejsem Uber.  Docela mě tím zaskočil:-)

No, nejsem, ale asi bych mohla být J. V daný okamžik jsem ale byla spíš vytočená, což je ale při parkování na Letné běžný jev. O Uberu jsem popřemýšlela až následně. Nyní hýbe Prahou. A spolu s ním už koluje vtip, který se mi líbí. A navíc dokonale vystihuje stav současné společnosti, která se nezadržitelně mění. "Taxikáři bojují s Uberem , hoteliéři s Airbnb. Co bude, až Pošta zjistí, že existuje mailJ. "

Prostě, přichází nová doba, čekají nás nové profese a ani Uber není navěky. Přijdou auta bez řidičů (to teprve budou taxikáři koukat), drony a bůh ví co ještě. To snad vyřeší i to zapeklité parkování. Takže jediná logická otázka v tomto zapeklitém případě asi je: A co na to Jan TleskačJ.

Adaptační pobyty.

Patří k začátku školního roku. Psala jsem o nich na konci srpna. V září jsem absolvovala dva. Oba skvělé. První byl v Krkonoších s primou. Krkonoše trochu znám, primu jsem poznávala. Obé se mi líbilo. Co se mi nelíbilo, byli podnikatelé, kteří nabízejí ubytování školám a přitom nemají rádi děti. Nebo se alespoň tak chovají. On ten „Cimrman“ asi opravdu vychází z pečlivého pozorování okolí. „Postavil si hospodu, ale chodili mu tam lidi!“ Protože přesně tak to v našem penzionu bylo. A to jsme měly děti hodné, vlídné, bezproblémové. Také by majitelé mohli potkat divokou smečku, která se nedá kočírovat. Pak nevím, co by dělali, když k nám se chovali tak nehezky. Ale zkazit jsme si to nedali, Krkonoše jsou krásné a s dobrou vůlí a náladou jde vždycky všechno lépe. Druhý pobyt byl s kvintou. Tam jsme se poznávat nemuseli, tam šlo o stmelování a adaptaci na vyšší stupeň gymnázia. V Teplicích nad Metují. Tak ty jsem dosud neznala vůbec. Hezké místo. Nevím, zda pro životJ, ale pro výlet ano. Bylo tu víc adrenalinu a trochu horší počasí. Adršpach jsme ale zvládli, i s podzimní nostalgií. Lezli jsme i po skalách. Stejně jsme zvládli jako klášter v Broumově. Lilo jako z konve. Ale přežili jsme.

Již běží říjen a měli bychom tedy být dokonale zadaptovaní. Snad ano. Ale doopravdy to posoudíme až během následujících týdnů. Teď je asi nutné zadaptovat se na to podzimní drsné počasí, to je adaptace takřka nejnáročnějšíJ. 

Teplice nad Metují

Zajímavé místo k nahlédnutí.Ale asi těžké místo pro život, alespoň mně to tak přišlo....

Broumovský klášter

Mladší bratr kláštera v Břevnově, který mám moc ráda. O Broumově jsem zatím jenom četla. Bohem zapomenutý kraj. V poslední době prý oživený dotacemi EU. Tudíž jsem byla zvědavá.Ale asi nebyly vhodné konstelace. Město nás přivítalo poměrně nevlídně. Klášter sice nabídl jakýsi podzimní trh, ale prohlídka sama byla dost odfláknutá, mladík průvodce se snažil být vtipný,ale byl spíš neuctivý a patrně nás chtěl mít co nejrychleji z krku, takže šlo o dost fofr prohlídku. Ani jsem nestačila nasát atmosféru. Na Břevnov to nemá ani zdaleka. A to nemyslím úpravou a opravami, které i tady jsou znát. Atmosféru a náladu zmiňuji, nebylo to ono. Asi drsný kraj, drsné zážitky....Ale třeba někdy,na podruhé.