Popravdě řečeno, principu Uberu moc nerozumím. Ale sleduji se zájmem ten vášnivý spor mezi taxikáři, kteří fakt nemají dobrou pověst a jejich tvrzení o
zkoušce z místopisu beru jako jednu velkou legendu, a mezi Uberem jehož
princip víceméně nechápu. Ale zjevně řidičem Uberu může být každý, neb i mě si nedávno
spletli s Uberem. To v okamžiku, kdy jsem se snažila zaparkovat na
Letné, kde sice platím parkovací kartu, ale parkovat stejně takřka nemohu. Tak hezky to naše radnice zařídila.Takže když dorazím trochu později, kroužím jako Gagarin a modlím se, aby se
někde uvolnila nějaká myší díra, kam se pokusím vmáčknout. Tím pádem jsem asi
vzbudila dojem, že hledám pasažéra, protože když jsem bezmocně stála a dumala,
co tedy budu dělat, zčistajasna se objevil člověk s dotazem, zda nejsem Uber. Docela mě tím zaskočil:-)
No, nejsem, ale asi bych mohla být J.
V daný okamžik jsem ale byla spíš vytočená, což je ale při parkování na Letné
běžný jev. O Uberu jsem popřemýšlela až následně. Nyní hýbe Prahou. A spolu
s ním už koluje vtip, který se mi líbí. A navíc dokonale vystihuje stav
současné společnosti, která se nezadržitelně mění. "Taxikáři bojují
s Uberem , hoteliéři s Airbnb. Co bude, až Pošta zjistí, že existuje mailJ. "
Prostě, přichází nová
doba, čekají nás nové profese a ani Uber není navěky. Přijdou auta bez řidičů
(to teprve budou taxikáři koukat), drony a bůh ví co ještě. To snad vyřeší i to
zapeklité parkování. Takže jediná logická otázka v tomto zapeklitém případě asi je: A co na to Jan TleskačJ.
Než se pošťáci rozkoukali, lidi si přestali posílát telegramy, korespondenční lístky, dopisy, pohlednice... (zbyly jen balíky a různá úřední oznámení).
OdpovědětVymazat