Ptáci. Respektive holubi...

Někteří se jich bojí. Prý šíří nemoci. Kálí na hlavy osobností, byť jen těch bronzových. Ničí fasády domů. Nemluvím o profesionálních vandalech, ale o holubech. Jejich hejna bývají prokletím všech současných velkoměst. Mnohde je hromadně likvidují nebo alespoň vyhláškou zakazují jejich krmení. Jen Praha 7 má k tomuto ptactvu jiný, pozitivní vztah. Zde mají holubi vítaný azyl, jsou vítáni, což oni náležitě využívají. Když kráčím Kostelní ulicí dolů, často nabývám intenzivního pocitu, že jsem se ocitla přímo ve slavném Hitchokově hororu Ptáci. Temná hejna tu sice zatím na lidi neútočí, ale když se nad vámi zvedají ze střechy, kde zjevně mají nějakou základnu, docela ve vás zatrne. Často se zde objevují v takovém množství, že snadno zakryjí oblohu a vytvoří tmavý, ba ač černý, hrozivě poletující mrak, kterým rozhodně sluneční paprsek nepronikne. Nechci si ani v návalu bujné fantazie představovat, jak asi vypadají zdejší střechy, půdy či život v podkrovních bytech. Stačí pohlédnout na chodníky…Nicméně, pro holuby z celé Prahy je to příznivá zpráva. Na sedmičce je pro ně fajn, radnice jim patrně velmi fandí, takže je jim tady lépe než mnohým rezidentům. Humanita a holubí trus zde prostě mají zelenou. Nabízí se myšlenka, zda bychom k různé ptačí symbolice na sedmičce neměli vypsat konkurz na hymnu. Myslím, že slavný song Zpívám ptákům a zvlášť holubům by měl jasný tah na vítězství. A kdyby náhodou nevyhrál, stačí petice s jedním podpisem. Blbosti se tady tak řeší často, zatímco závažné věci se taktně přecházejí. Patrně se ztrácejí právě pod nánosem holubího trusu...

Mussolini

Znáte italského vůdce Benita Mussoliniho jinak než jako představitele italského fašismu? Pokud ano, přijďte si popovídat o všech jeho polohách. Pokud ne, přijďte se dozvědět něco nového. Naše lednové téma je Mussolini a jeho vztah k Čechám. Většinou se ví, že Mussolini patřil k hrobařům naší první repbuliky a že jeho podpis je pod Mnichovskou dohodou. Méně už je známý fakt, že Mussolini při vzniku republiky Čechům fandil a podporoval jejich úsilí o vytvoření samostatného státu. Stál tedy u zrodu republiky i u jejího zániku. Krom toho měl kdysi velmi blízko i k Janu Husovi, takže styčných bodů s českými reáliemi je víc než dost. Navíc přednášet bude odborník na slovo vzatý,pan doktor Pavel Helan. Přijdťe si tedy poslechnout vyprávění o vztahu Benita Mussoliniho k Čechám, které bude 27.1.2016 v 19 hodin v budově Gymnázia Thomase Manna, v multimediálním centru. Těšíme se na Vás.

Relax

Mám ráda tento den. Jen tak. 
Užívám si ho. Je to už takové Nic nového pod sluncem:-)
Je to můj Silvestr.
Dneska i se skvělou masáží.
Mimochodem, zná někdo osobně nějakého Pravoslava?

Padesátka

Startovala na Štědrý den. Prý jako slavný Tarantino, který měl premiéry (nebo jednu, to už nevím) také 24. 12. Asi je to zajímavý nápad, nevím, jestli úspěšný, to už nevím. Každopádně, nás vánoční Padesátka minula, dopřáli jsme si ji až v lednu. A asi díky bohu za to. Vánoce se dají zkazit mnoha různými způsoby, experimenty kinematografie si v klidu ponechme na dny všední, které díky svému stereotypu hned tak něco nepokazí. Leč Padesátka se snaží, seč může. Alespoň mně to tak přišlo. Nebo jinými slovy. Ten film se mi prostě nelíbil. Ač má dobré obsazení, odehrává se v příjemných reáliích, není to můj šálek kávy. Takový zbytečný pel mel všeho a ničeho. Místy trapný ( místy tedy ne, abych nebyla nespravedlivá), celkový dojem rozvleklá lidová parodie a  nuda. Ale někoho třeba osloví. Za mě, lituji peněz za vstupné, ale zase na druhou stranu, přišla jsem v životě už i o víc.

Babička pozdravuje a omlouvá se.

Kniha mě nalákala po přečtení skvělého titulu Muž jménem Owe. Čekala jsem stejně báječné čtení, které tak úplně nenastalo.  Ne snad, že bych byla úplně zklamaná, ale je to jiné čtení. Možná, kdybych ji četla dříve než příběh Muže jménem Owe, bylo by to jiné. Ale takto mohu konstatovat, že příběh moje očekávání úplně nesplnil. Místy byl příliš zdlouhavý, místy hodně předvídatelný. Nicméně, má svůj půvab, zejména v některých dialozích babičky a Elsy. Tím se dostávám k hrdinkám, každá na opačném konci věkového spektra, což je svým způsobem hodně sbližuje. Příběh má své kouzlo, některé pasáže jsou až dojemné, ale nemohu se ubránit dojmu, že méně by v tomto případě bylo více. Stejně jaké méně pohádkových motivů, byť mají své opodstatnění. Takže kniha není špatná, víc bude vyhovovat čtenářům s velkou vytrvalostí, kteří se prokoušou těmi nudnějšími pasážemi, ale Muž jménem Owe je rozhodně čtivější. 

Dům pánů z Kunštátu

Krásná výstava v krásném domě. Joachym Beruschka zde měl včera vernisáž své nové výstavy Černý Čáp- obrazy, grafika,plastika. Výstava samotná pak trvá do 28. února letošního roku. Krásné, duši hladící obrazy. Příjemné prostředí. Moc hezký start do víkendu. A na závěr, malé pochlubení se. Na mé poslední knize, Nic nového pod sluncem, je obraz právě Joachyma Beruschky. Jsem na to pyšná:-)

                                                             

Zkáza krásou

aneb Lída Baarová letos poprvé. Dokumenty paní Třeštíkové mám ráda a ani tento nezklamal. Příběh prvorepublikové hvězdy, která se zapletla s nacistickými pohlaváry je veřejnosti asi všeobecně znám, přesto je v podání paní Třeštíkové zajímavý i obohacující. Osobně nemám ráda kult filmových hvězd a paní Baarovou už vůbec ne, ale doba, poměry, situace a plno dalších věcí kolem je zajímavých a v dokumentu dobře vykreslených. Jde asi i o promo hranému filmu, který vyrazí do světa asi za dva týdny. Vychází ze situace asi dvacet let staré, kdy byl natočen základní dokument o paní Baarové. Což ho nikterak nesnižuje, možná naopak. Stáří je hrozné, to si zde lze jen potvrdit. A když se k tomu přidá smutek, bolestínství a alkohol, je to ještě smutnější. Ale zase na druhé straně, to je život. A navíc, příběh dvacátého století. Tedy určitě stojí za vidění. 
Pro mě Bio Oko letos poprvé a na první dobrou:-)