neděle 10. ledna 2016

Babička pozdravuje a omlouvá se.

Kniha mě nalákala po přečtení skvělého titulu Muž jménem Owe. Čekala jsem stejně báječné čtení, které tak úplně nenastalo.  Ne snad, že bych byla úplně zklamaná, ale je to jiné čtení. Možná, kdybych ji četla dříve než příběh Muže jménem Owe, bylo by to jiné. Ale takto mohu konstatovat, že příběh moje očekávání úplně nesplnil. Místy byl příliš zdlouhavý, místy hodně předvídatelný. Nicméně, má svůj půvab, zejména v některých dialozích babičky a Elsy. Tím se dostávám k hrdinkám, každá na opačném konci věkového spektra, což je svým způsobem hodně sbližuje. Příběh má své kouzlo, některé pasáže jsou až dojemné, ale nemohu se ubránit dojmu, že méně by v tomto případě bylo více. Stejně jaké méně pohádkových motivů, byť mají své opodstatnění. Takže kniha není špatná, víc bude vyhovovat čtenářům s velkou vytrvalostí, kteří se prokoušou těmi nudnějšími pasážemi, ale Muž jménem Owe je rozhodně čtivější. 

Žádné komentáře:

Okomentovat