Peníze EU

   Peníze jsou dneska (asi byly vždycky) zásadním hybatelem dění. Ty, o kterých se chci krátce zmínit, nejsou ale naše, ale ty evropské.  Brusel je údajně nějak přerozděluje a poté kontroluje, jak jsou využity. Člověk sice nenajde žádný hmatatelný důkaz nebo doklad, který by mu tato fakta nějak potvrdil, což je, upřímně řečeno, forma určité manipulace, na kterou ale vcelku dobrovolně akceptujeme. A když nám někdo sdělí, že jde o evropské peníze, pokrčíme rameny a chápavě si necháme líbit všechna příkoří, která z toho vyplývají. Jde přeci o peníze evropské unie, peníze, které dostáváme a tedy by byl hřích je nevyužít. Při troše snahy pak určitě nějaký ten fond zlepší i naše okolí a mohl by vyspravit i nějaké naše deficity.

Někdo by řekl, že přijímané peníze žádnou složitost nepředstavují, ale je to asi zjevně omyl. Vidím to na našich silnicích, které se nyní naráz všude opravují, údajně proto, aby se vyčerpaly evropské peníze. Že se přitom hromadně čerpá i trpělivost lidí, kterých se nikdo neptal, evropské peníze, které jsou mantrou všech, co o masivních uzavírkách rozhodují, s nimi nikdo nekonzultoval, ale součinnost se od nich vyžaduje. Takže se automaticky očekává, že všichni buď přestanou jezdit autem nebo budou trpělivě stát v nekonečných všudypřítomných kolonách (pan ministr dokonce všem empaticky poradil, ať si do auta vezmou minerálku a v poklidu vyčkávajíJ), že se do Vánoc nedostanou domů jinak než pěšky a to ještě krossem rozkopanou ulicí, že vycestovat někam znamená absolvovat několik minimálně padesátikilometrových objížděk , že život v permanentním hluku a prachu je vnímán jako příjemné očekávání budoucí růžové skutečnosti.

Nějakou dobu mi trvalo, že asi nebudu jediná, kdo se nad podobným faktem pozastavuje, ale ve finále je to asi to jediné, co můžeme. Pozastavit se nad tím, že všude kolem je všechno rozkopané, nikdo se nesnaží to nějak koordinovat, dokončit včas, v termínu či za nějakou rozumnou cenu. Jde přeci o evropské peníze, kdo by se namáhal nějakou efektivitou. V tomto ohledu je to v současnosti podobné jako kdysi s pětiletkami. Člověk by si neměl myslet, že někomu jde o nějaké zlepšení infrastruktury či životního prostředí, a už vůbec ne,že jde o lidi a usnadnění jejich života.

A ještě k těm evropským penězům. Možná je to problém nedostatečného vysvětlování. Kdykoliv se něco špatně vysvětlí a lidi to pochopí po svém, budí to prazvláštní vášně, to dá rozum. Jenže jak pracovat s pojmem evropských peněz? A jsou opravdu tak prazvláštně přidělovány?

 Kdyby nebyly takovou všezakrývající mantrou, mohly by být docela sympatickou záležitostí.   Například motivační. 

Betlém

tentokrát živý.
Byl v neděli. My se vypravili už v sobotu. Zjevně nefunguje porozumění psanému textu:-) Takže jeden lichý výlet. Ale v neděli už se zadařilo. I malý Ježíšek byl. Zvířátka, koledy, svařák. Taková nedělní betlémská pohoda. Živá pohoda. Prostě, nic nového pod sluncem:-)

Husitská epopej III

Už je doma připravena na své nedělní čtení. Do Ježíška jsem to nevydržela, ale určitě ještě o svátcích budu číst. Je to požehnaných šest set stran. Pan Vondruška kdysi řekl, že aspiruje na to, být současným Jiráskem. Myslím, že se mu to daří převelice. Takže máme v knihovně z dávných dob sebrané Jiráskovy spisy a nyní už pomalu i Vondruškovy:-). A knihovna je i díky tomu hezká. A s touto epopejí se prokousávám husitstvím, které nepatří k mým nejoblíbenějším. Ale tady mě baví:-) A to je asi hlavní cíl celé knihy.
 Jen nechápu, jak to autor všechno stíhá:-)   

                                               

Iracionální muž

Poslední předvánoční Biooko. V iracionálním světě jsme vyrazili na Iracionálního muže. Když vedle vás v kině sedí pes, je to kompletně iracionální. Woody Allen je sice film od filmu slabší a slabší, ale pořád je to Allen. Zajímavý, byť nedotažený příběh o morálce.  Není to dlouhé, občas jsou tu zajímavé momenty i myšlenky, místy se i zasmějete. Kdyby mělo jít o důkladný rozbor, tak asi tak pozitivní nebudu, ale jsou Vánoce, tedy iracionální pocit klidu a míru, film byl příjemný, pes vedle mě nekousal, prostě hezký filmový zážitek. A příště beru i Zachariáše, když iracionálno, tak se vším všudy.

                                                          

Chrám konzumu

Když jsem nakoukla do jednoho z mnoha přeplněných obchodních center, nešlo si nevybavit přezdívku, které se jim dostalo. Chrám konzumu. Lidé ve sváteční atmosféře nemíří do kostela, ale do jiného svatostánku. Toho současného. Uf. Ještě, že na Letné máme "obchodní street" v podobě Milady Horákové a tohoto jsme ušetřeni. 

Adventní kosmetická prezentace

Kdo stále ještě váhá s vánočními dárky, měl velkou příležitost v našem multimediálním centru nakoupit. Ostatně, může stále, myslím,že to jde i klasickou internetovou cestou. Místo našich Hovorů se zde prezentovala kosmetika. Zajímavě, akčně, vesele. A také svátečně, protože šlo i příjemné předvánoční setkání. Okořeněné špetkou kosmetiky,příjemnými vůněmi a báječnou atmosférou. Koho by podobné věci zajímaly více, má příležitost zde:-)

Na lodi

Vánoční večírky bývají na různých místech.Kantoři ho většinou mívají ve sborovně, kam si přinesou vlastní cukroví, uvaří vlastní kávu a po setmění kráčí spořádaně domů. Budiž řečeno, že je to víc obraz minulosti, a dnes je vše trochu jinak. Minimálně náš školní vánoční večírek se letos odehrával na lodi. Proplouvali jsme noční vánoční Prahou. Krásné. V předvánočním shonu dokonalá relaxace. Navíc se nelze vymlouvat na neodkladné domácí práce a z večírku utéct, protože přes Vltavu se špatně plave. Takže se musí vytrvat až do přístavu, což chvíli trvá. Ovšem všechny chvíle na hladině řeky v útrobách lodi i na palubě byly velmi příjemné. Ideální vánoční večírek. Klid, pohoda, atmosféra. Osvětlená Praha nad námi. A vánoční prázdniny před námi. 
Navíc, neztroskotali jsme, úspěšně jsme zakotvili a nyní už čerpáme ze získané energie. Letošní vánoční večírek se nadmíru vydařil. I se závěrečnou tečkou v podobě procházky přes Staroměstské náměstí