Dobrý sluha...

Jedno z nejoblíbenějších tvrzení současnosti je názor, že umělá inteligence nás všechny nahradí, vytlačí a postupně ovládne.

No, něco na tom samozřejmě je. A nejen jako zhmotnění různých dystopií, včetně Čapkova R.U. R.  Umělá inteligence je už dávno všude kolem nás a takřka nikdo asi nemůže tvrdit, že se s ní nesetkal. Ba dokonce že s ní nehovořil.  Nyní je ale zjevně na vzestupu. Zdá se, že temné vize už nemusí být jen součásti sci – fi filmů. Zatím sice nevím, jak to bude prakticky probíhat, zda vskutku můžeme očekávat nadvládu robotů či zda půjde jen o kosmetickou úpravu v rychlosti e-vývoje.  Myslím, nebo doufám, v to druhé. Je to takové pravděpodobnější, a také samozřejmě přijatelnější, když si uvědomíte, že byste se měli stát součástí nějaké hrozivé dystopie. Na druhou stranu, všechno už tady bylo. I hnutí rozbíječů strojů se bálo pokroku. A k ničemu jim jejich radikální vystupování nebylo. Vývoj prostě nezastavíš.

Je ale asi třeba vyřešit, co je pokrok žádoucí a jaké je dobré se minimálně obávat, když už ne bát. Musí být umělá inteligence opravdu součástí našeho budoucího života nebo jde o slepou vývojovou větev. Slepá asi nebude, ale zaslepená v určitý okamžik docela klidně být může. Bezpracnost a umělost má sice plno pozitivních stránek, ale bezesporu disponuje i jednou ryze zápornou. A totiž, že se podepíše na našem přirozeném intelektu. A pak se jistě snadno vymkne kontrole.

Podle mého názoru není zatím umělá inteligence nebezpečí, je ve fázi, kdy může být opravdu dobrý sluha. A nejlepší by asi bylo, kdyby v také etapě vytrvala navěky. Jenže to se stát nemůže. Dojde pak k naplnění druhé části přísloví, že co je dobrý sluha, stává se zlým pánem?

Těžko říct. Přitom názorů je nepřeberně. Od obávaného odmítání přes opatrné seznamování se až k nekritické adoraci. Jeden z mediálně činných kantorů jde dokonce tak daleko, že jakoukoliv jinou výuku ve školách, než tu s umělou a umělé inteligenci, označuje za zločin na dětech. Jedině to má pro nastupující generaci ve vzdělávání smysl. Rozumím tomu i tak, že nechce být ve svém pokročilejším věku za zpátečníka a bez výhrad adoruje všechno nové.

Nelze ovšem samozřejmě vyloučit, že jednou zase nebude potřeba inteligence žádná. Diktátoři vždycky najdou způsob, jak potencionálně kritické čili inteligentní, myšlení vypnout. Možná pak přijde doba, kdy umělá inteligence bude zneužita. Otázka je, v jaké bude do té doby kondici. A v jaké zůstane přirozené myšlení těch, kteří nerezignují na vzdělání s představou, že teď všechno zvládne umělá inteligence. Byla bych rozhodně zastáncem představy dobrého sluhy, i když je mi jasné, že být ve služebné pozici se nikomu moc dlouho nechce.

Předpokládám, že se časem dopracujeme k nějaké regulaci, která se bude snažit o nějaké zpřehlednění všeho, co se dosud nachází v totálním chaosu. Ať už jde o autorská práva, myšlenkový potenciál, výtvarné práce či v poslední době znepokojující svlékací aplikace, která už docela hraničí s kyberšikanou.

Trošku potíž bude se zákonnou úpravou. Jestli ji vytvoří lidé či zda jí zadají právě umělé inteligenci. Možná by i tady byla nejlepší jakási kombinace, ale i s tou by se muselo velice opatrně. Do zákonů se přívlastek umělý většinou moc nehodí. Tedy v případě, že chceme fungovat v souladu hlavně s přirozenou inteligencí.