Friendly prostředí

Anglikanismy radikálně pronikly do naší řeči, stávají se součástí vyjadřování a mnohde už dávno vytlačily své české ekvivalenty. Kupříkladu pobývat ve freindly prostředí je velmi žádaným trendem. Chceme prostor children friendly, dog friendly či jakkoliv jinak friendly. Hezky se o tom mluví, jde o vděčné mediální téma. 

Veřejně deklarovaný nesouhlas s čímkoliv většinou vzbudí divokou diskusi na sociálních sítích, kde se každý bije za svůj vlastní názor. Ty ostatní většinou neposlouchá a drtivě je zašlapává do virtuální země.

Přesto, nebo právě proto, si myslím, že jsme firendly společnost jen na papíře. V reálu vstřícnost a přátelskost dost pokulhává. Existuje poměrně známý výrok o tom, že vyspělost společnosti se pozná podle vztahu ke svým nejslabším. Tedy vlastně podle toho, jak moc je friendly😊.

A tady v reálu nastává kámen úrazu. Většinou je každý vstřícný jen k té svojí bublině, ostatní (ne)lítostně zatracuje.  Docela patrným se kupříkladu stává generační konflikt. Mosty mezi generacemi. Vytváří se iluze, že za ekonomickou krizi společnosti mohou důchodci, protože se jim pořád přidává. Někteří z nich už dokonce mohou žít za závratných dvacet tisíc měsíčně. Je to taková „vlídná“ nálada vůči nim. Myslím tím ty opravdové penzisty.

Ti ostatní, co mají důchod na dohled, ale chtějí- či spíš musí - ještě pracovat, zažívají „friendly“ prostředí pracovního trhu.  Dříve narozené prostě nezaměstnají.

  Friendly se nechováme ani k maminkám na mateřské, nějak automaticky jsou vyčleněny z běžného života. Však kam se také dostanou s kočárkem, kde jsou vítané s dítětem či je na ně pamatováno?  Kromě pískoviště, samozřejmě.

   Když čtu o šikanovaných dětech, o tom, kolik dětí má psychické problémy, tak vlastně nevím, jak moc jsme firendly pro děti? Navenek asi ano, mamataxi, mamahotely a dítě na piedestalu. O tom se mluví hodně. Děti nezvedené a nevychované, které si dělají, co chtějí. Pak se mluví o friendly prostředí, když takovou rodinku upozorníte, že tudy cesta nevede.  Zejména sociální sítě to dovedou pěkně rozparádit, s důrazem na tom friendly.

   Je ale naše prostředí dostatečně friendly pro všechny děti? Třeba ty ze slabších sociálních lokalit, ty s problémy, ty bez rodičů, ty v dětských domovech?

Skoro bych řekla, že moc ne.

  A tak by se dalo pokračovat, až dospějeme k názoru, že přátelští jsme jen naoko, někdy

a když se to hodí. Většinou jen ve své bublině, protože ty okolní vás moc neakceptují. Nejsou k vám friendly.

Je to možná příliš skeptické, ale v tomto případě jsem opravdu skeptikus. Takový celosvětový. Že to friendly je vlastně už jen taková floskule. Přesto ho všude požadují. A skoro nikde není. Žijeme si svůj společenský protimluv😊