Již několikrát jsem se setkala s myšlenkou, že "vedu školu jako firmu."
Je to módní a trendy, vypadá to dobře navenek, škola je rázem jiná. A být jiný je nyní ve školství velmi žádané, Každý, kdo je jiný, se vymezuje proti tomu, co je ve školství kritizováno, a tváří se, že právě on nalezl onu žádanou cestu, která má dovést systém českého vzdělávání k dokonalosti.
Na tomto místě mi to nedá
připomenout, že i učitel národů / tedy Komenský, aby se nemuselo gůglit, kdo že
to byl/ měl takovou svoji slabost či pozitivní úchylku, a totiž, že hledal
perpetuum mobile. Moc se tím později nechlubil, dnes bychom to označili za extravagantní
koníček, on se prý i trochu styděl.
Nicméně, je to stejné, jako být dneska jiný.
Najít ale onu cestu do vzdělávacího ráje tak, že zneguji vše
ostatní, asi nejde.
A může být škola firma?
Už řídit stát jako firmu
se vůbec neosvědčilo, a myslím, že se školou je to podobné. Škola je totiž
úplně jiný organismus než korporát, má jiný rytmus, jiná pravidla. A to úmyslně
ani nemluvím o platech a benefitech, které většina korporátů nabízí automaticky.
Firma často vyžaduje jakousi jednotnou firemní kulturu, dravost a soutěživost,
celodenní pobyt na pracovišti či naopak home office, víkendové team buildingy a
celou řadu dalších korporátních návyků.
Škola by naopak měla nabízet rozmanitost, určitou svobodu, hledání nových cest. Musí tam být prostor pro individuální přístup, toleranci slabších (což tedy žádný korporát, při vší úctě, netoleruje), empatické a tvůrčí prostředí, které je zároveň i bezpečné.
Být
na home office sice po covidové zkušenosti lze i ve školství, ale právě proto,
že škola má být postavena na osobním kontaktu, není to moc reálná praktika.
Spíš takové východisko z nouze.
Jako dospělý jedinec se mohu svobodně rozhodnout, že chci existovat v korporátu a dravě se prodírat jeho strukturami na místa nejvyšší.
Jako dítě tu možnost nemám. Škola by mi proto měla nabízet varianty, různé úhly pohledu. A především již zmíněné bezpečné prostředí.
To většinou v korporátech
úplně nefunguje, často jde o systém postavený na principu vytáhnout z vás to
nejlepší a pak sbohem.
Tím, že si škola vybere některé korporátní prvky, kupříkladu povinnost osmihodinové doby fyzické přítomnosti na pracovišti, tedy ve škole, víkendové teambuildingy pro učitele či familiární firemní tykání všem, se tak úplně firmou nestane, byť se tak prezentuje.
Ale protože prezentace a sebeprezentace je dneska pro pověst školy naprosto stěžejní, tak informace
o tom, že my jsme jiní, my jsme firma, může nést své ovoce.
Já si ale navzdory tomu myslím, že škola je úplně jiný organismus a systém než nějaký korporát. Je postavena na jiných principech a má mít svůj vlastní rytmus, který je v finále s korporátem nesrovnatelný. Má svá specifika a ty prostě do firemního tykání nenacpete.
Nebo se mýlím?
Setkali jste se se školou jako firmou a co si o tom myslíte?
Žádné komentáře:
Okomentovat