Finanční gramotnost

Kdo dnes neučí finanční gramotnost, jako by páchal pedagogickou sebevraždu.  V každém švp ji stoprocentně najdeme. A mnohde ji doopravdy i vyučují.

Když ale koukneme do statistik ohledně zadluženosti obyvatel, ochotě půjčit si peníze na vánoční dárky či dovolenou, spadnout do dluhové pasti, pak se jistě nabízí otázka, jak moc se to učí a hlavně, jaký to má dopad na praktický život?  Ono, co si budeme povídat, finanční gramotnost je hlavně na rodině. A škola se mnohdy může přetrhnout, ale kde není základ, tak nadstavba nikdy nevznikne.

Druhý bod zamyšlení je o formě výuky. Jde to jistě udělat zajímavě a prakticky, často se ale setkáváme s metodou, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tudíž se v občance zmíníme

o penzijním připojištění / což pubertální děti opravdu hodně zajímá/, v matematice společně vypočítáme výši splátek hypotéky, v zeměpise si ukážeme Polsko, kam se dá jezdit za levnými nákupy a v češtině napíšeme sloh na téma exekuce majetku.

Odškrtnuto, splněno, finanční gramotnost učíme.

 Pravda, je tomu tak jen někde, někde ji učí precizně, pracují na tom systematicky. Jsou dokonce i školy, které ji mají jako samostatný předmět. Většinou ale jde o prolínání předmětů, silné průřezové téma, které se dá napasovat na spoustu situací, dobře se učí a ve výroční zprávě dobře vypadá. Řekla bych, že dneska sem dokonce pronikají i dosud neznámá témata, jako jsou kryptoměny či různé finanční aplikace, tedy věci, které jsou dětem školou povinným bližší než kupříkladu penzijní připojištění či výpočet výše důchodu.

Nicméně, ať je škola či pedagog zodpovědný za finanční výuku akční či pasivní, hlavní roli stejně hraje zdravé finanční prostředí v rodině, na které škola prostě nemá vliv. Je tedy hezké finanční gramotnost učit, zdůrazňovat, leč nepřeceňovat.

A nezatracovat kvůli ní ostatní prvky vzdělávání, kupříkladu estetično. Často se totiž tyto hodiny ve školách redukují, aby byl prostor na aktuální a módní záležitosti. Na finanční gramotnost, ICT vzdělávání, umělou inteligenci či mediální gramotnost. Všechno jistě důležité akvizice, pro život dětí nezbytně nutné.

Nicméně, dovolím si skončit kacířskou myšlenkou. Že mnohé vás nakonec naučí život sám, spočítat si výplatu či hypotéku, neskočit na špek každému hoaxu či rozpoznat, zda vede dialog s robotem nebo člověkem. A to mnohdy i v případě, že nedisponujete zdravým rodinným základem a zámezím. Ale do divadla, do galerie či na koncert klasické hudby se patrně bez školního vlivu nedostanete. Pokud v tomto případě nemáte rodinné zázemí

a nežene vás vlastní nezděděný zájem, je svět umění pro vás patrně ztracen, život vás v tomto případě nenaučí.

 Proto si myslím, že je poměrně kontraproduktivní stavět (jen) na prvcích, které se dobře vyjímají na sociálních sítích a webových stránkách škol.

Učíme finanční a mediální gramotnost.

 Což je jistě chvályhodné, ale nezapomínejte také vodit děti do galerií či je kultivovat jinými druhy umění. Divadlo, klasická hudba, muzea či vlastní kreativní tvorba v uměleckých hodinách. Ty jsou ale právě jako první na řadě při redukci hodin na úkor těch právě potřebných. Takový trochu začarovaný kruh. Ostatně, i toto se dá použít jako průřezové téma, jen to v souvislosti s mediálním obrazem není tak populární jako ona finanční gramotnost. Ale umění a kultura jsou důležité, své místo by měli mít, a byla by škoda vytlačit je ze škol proto, že je třeba znát nejnovější kryptoměny a úroky při hypotéce.