Co je důležité v dějinách…

  Občas se zamýšlím nad rolí dějin v životě jak dítěte školou povinného, tak dospělého jedince, který náhle prozřel a zjistil, že ho dějepis vlastně zajímá. 

A dnes k tomu přidám doušku, která se pokusí rozklíčovat (samozřejmě marně) co je pro nás v těch dějinách podstatné? Nebo co si myslíme, že by měl člověk, jeho okolí, děti či národ vlastně z dějin vědět. 

A ještě tam hraje podstatnou roli podotázka, proč některé události znají všichni, automaticky vešly v kolektivní paměť, a jiné zase nezná skoro nikdo nebo vůbec nikdo?

   Poměrně si s tím pohrávám i ve své ( bohužel ) zapomenuté knížce Nic nového pod sluncem, ale tu nikdo nečetl, tak zůstanu tady se svou myšlenkou, vyprovokovanou četbou příběhu o Životicích. 

Co je třeba, aby příběh kupříkladu vašeho rodného kraje vstoupil do širokého povědomí, aby se nezapomínalo na tragédie, které ovlivnily životy mnoha generací? A máte takový? Můžete nám ho ukázat:-)

Po pravdě řečeno, opravdu odpověď neznám, nevím.

Traduje se, že průměrný člověk, který nemá vztah k dějinám, si ze školy odnese chabé ponětí o Zlaté bule sicilské, upálení Jana Husa, tuší o existenci Marie Terezie a Františka Palackého a ví, že byly nějaké války…

   Osobně třeba nechápu, proč zrovna Zlatá bula sicilská a ne třeba Kutnohorský mír? Nebo Basilejská kompaktáta? Či Trianonská dohoda? 

To jsou zjevně viditelné nahodilosti dějinného vývoje....to, že všichni ví, že byla nějaká Zlatá bula...:-(

   Ale pak je kategorie lidí, kteří se o dějiny alespoň trochu zajímají. Ti pak znají Mnichov, vysídlení Sudet i protektorát Čechy a Morava. Ale ani oni většinou neví nic o vysídlení Neveklovska a Sedlčanska, neznají problémy česko-polského pohraničí, neví nic – kupříkladu právě o Životicích.

   Pak je tu logicky i jeden vyšší level, kategorie odborníků, ti se tím ale profesně zabývají, takže to je jiná píseň. 

Mě teď zajímá ten opakující se kolorit toho, že něco prostě všichni víme, ať už je to populární narativ, centrální Česko a Praha, od které se všechno odvíjí, nebo prostě jen proto, že něco v učebnicích je a něco ne. 

Navzdory tomu, že jsme tak malá země, že by z podstaty věci neměl by být problém znát dějiny všech, co zde žijí… 

Ale děti v Praze stoprocentně nemají o Těšínsku ani páru.  Ostatně, ony nemají ani ponětí o tom Neveklovsku, a to jsou střední Čechy.

 Děti z jižních Čech dobře vědí, co je Vitorazsko a znají jeho dějinná traumata,  ale že by znaly situaci kolem Karviné, o tom dost pochybuji. Stejně jako většinou nikdo neví, o jakém městě mluvím, když použiju termín Reichenberg nebo Troppau - samozřejmě vyjma těch, co tam žijí. Ale na opačném konci republiky je to tabula rasa. 

Všichni tak nějak tuší o vraždě vysokoškoláků 17. 11 1939, však na to konto posléze vznikl Mezinárodní den studentů. Ale skoro nikdo už kupříkladu neví o vraždě dvanácti mužů z Karviné, kteří zemřeli na základě stejného německého zákona (viz kniha Karin Lednické o Životicích).

  Když nedávno v televizi běžela Krajina ve stínu, mnozí žasli. Jak to, že to nevíme? Většinou se s tím logicky pojí obvinění, jak to, že nám to ve škole neřekli, ale to je zase jiná kapitola. Obecné povědomí tyto příběhy prostě nezná. 

Tak nějak se totiž některé věci se ví a jiné zase ne. Někteří odbojáři jsou slavní hrdinové, jiní jsou pro národ bezejmenní....

Asi těžko tuto záhadu rozklíčuji, byť někde lze samozřejmě vystopovat ideologické důvody. Kdysi všichni znali Babice a Marušku Kudeříkovou, dnes po nich Kerberos neštěkne. 

Dneska se zná, snad Kubiš a Gabčík, ale i to jen díky mediální masáži. A jsou tu i dnes bohužel i viditelné  prvky adorace stb a další prapodivné retro jevy.  Ale i bez nich je tu spousta záhad, proč něco z dějin je tak akcentováno a něco se zase vypařilo? Nelze do nich logicky napasovat vše, ale něco chybí dost výrazně...

  Proto jsou samozřejmě důležití regionální historici, takové autorky, jako paní Lednická, kronikáři i pamětníci. A hodně by se mohli zamyslet i autoři učebnic, už dlouho tam vidím nedostatek invence a historického povědomí. Jsou tam moderní věci, to ano. Hlavně genderové, rasové a bůh ví jaké, jsou korektní, ale nenesou s sebou historickou paměť, a to je jejich zásadní nedostatek. 

Tak se  logicky emotivně nabízí závěrečný hysterický výkřik, ať žijí novodobí písmáci VavákovéJ

A k tomu  vtíravá otázka, jak to máte vy? Koho v dějinách postrádáte? Co považujete za tristní, jako že všichni ví a něco zase ne?

A kdo je podle vás historický hrdina?

A lze do dějin vtěsnávat dnešní moderní hyperkorektnost? 

Ale to už je otázek víc než dost. Budu ráda, když do diskuse přispějete třeba jen jedinou.

Anebo si přečtete moje regionální Odnikud nikam..:-)/ snad legální troška té sebepropagaece:-)

Či zmiňované Životice od paní LednickéJ

Nebo dejte svůj vlastní čtenářský tipJ