Realita

Realita je takřka vždy jiná než nějaké představy. Jedno, zda v tom dobrém nebo špatném významu. Mně se nyní posunula realita západních Čech, respektive Přimdy. Jako milovník středověku Přimdu znám. Jako hraniční přemyslovský hrad, v podstatě jeden z nejstarších hradů u nás. Nikdy jsem sem naživo nezavítala, vždycky jsem jen míjela ceduli cestou na Rozvadov. A vždycky na mě ukazatel na Přimdu působil jako magický magnet. Tam se prostě chci jednou podívat. Povedlo se až letos. A asi to byla chyba. Protože realita měla k nějaké středověké romantice vskutku dost daleko. Zřícenina Přimdy tady sice stojí, město Přimda také existuje, ale žádného ducha doby jsem tu necítila. Atmosféra nulová.  Město i kraj deštivě nevlídné, návraty do minulosti sice časté, leč do té socialistické. To je na některých místech dokonalý skanzen.

Nu, lépe bylo si o tomto místě snít než ho zažít v reálu. Ale i to je realitaJ. 

Pravdou také ale je, že když se vyjasnilo, slunečno dokázalo i v Přimdě vykouzlit přívětivou atmosféru. Dalo se prozkoumat okolí a ono to tak strašné nebylo. Našla se i hezká místa. Lidé, které jsme potkávali, byli milí a příjemní, to beze sporu. Ale i na zřícenině je slyšet hluk dálnice. Středověk jsem prostě nenašla. Škoda. Ale zase teď mohu v lidu jezdit po dálnici a netrápit se představami, že tam někde je kousek středověké romantiky. Není. Ale i tak je hezké to navštívit.