Kdysi dávno byly děti vnímány jako malé dospělé bytosti.
Jednalo se s nimi jako s dospělými,oblečení bylo také zmenšeninou
toho dospělého, dětství nebylo nikterak zpříjemňováno. Ba bývala období kdy dětství
bylo nejnebezpečnější etapou života- vzhledem k úrazům nevyléčitelným či
neléčeným nemocem, děti prostě hojně umíraly. Druhá polovina dvacátého století
přinesla v pohledu na dětství radikální změnu. Děti už nejsou malí
dospělí, dětství jako životní etapa je glorifikováno vedeno jako příprava na
dospělost. Děti mají své vlastní specifické oblečení, čas na zábavu, pracovat
nesmí (mluvím tedy o našich zeměpisných podmínkách), dětství většinou dokážou
úspěšně přežít. Je to prostě jiné přesto jsou to pořád malí dospělí. Jistě,
viděno z jiného úhlu pohledu než kdysi
ale stačí chvilka intenzivního pozorování dětského kolektivu ( třeba
někde na hřišti či u vody) a je to vidět. Kdo bude šéfem, kdo spíš pohodář, kdo
bude svůdce či která dívka si otočí kohokoliv kolem prstu. Odhadnete budoucího sportovce i lenocha,
vidíte cílevědomost, workoholismus či fluktuantaJ.
Jistě, jde o náznaky, vycvičené letitým pozorováním, ale je to až výjimky dost
přesné. Jedná se o náznaky letmé neuvědomělé, všichni dohromady si ještě
užívají své báječné dětství, leč za pár let bude všechno v konturách mnohem
jasnějších. A většinou právě na tom pískovišti odhadnutelných. Takže malí
dospělí vlastně platí pořád, byť už v úplně jiném kontextu. Je zajímavé
(někdy i trochu usměvné) to sledovatJ
Žádné komentáře:
Okomentovat