Závěrečná práce

Veřejný prostor čas od času ovládne „aféra“ s opsanou prací, čili, korektně řečeno, s plagiátorstvím. Mnozí se mediálně hlasitě podivují nad opsáním rádoby odborných prací, které v našem školském systému vedou k získání nějakého vysokoškolského titulu. Většinou to brzy vyšumí, opisovací aférku většinu přehluší jiný, zásadnější problém. Navíc, na opisování se u nás, už od školních let, pohlíží velmi shovívavě, tak proč dělat bouři ve sklenici vody, konstatuje mlčící většina a sleduje, jak se v Parlamentu dohadují, kdo co opsal či neopsal. Něco takového se logicky neděje jen politikům, na které je víc vidět. Plagiátorství se řeší už na školní úrovni, neb od fungování magického spojené ctrl c+ctrl v se v podstatě práce ani jinak nepíší. Může být, že jako kantor řešíte nějakou seminárku, která je kompletně stažená z netu. Pro některé je to jasný důvod k nedostatečné klasifikaci, pro jiné dokonce k vyloučení ze studia. Zde ale narážíte na rodičovskou bariéru. Jsou schopni pochopit trest za kouření na školních záchodcích, snad i záškoláctví berou, ale trest za opsanou práci? To snad nemyslíte vážně? Myslíme, leč těžko se to vysvětluje. Navíc ve společenské atmosféře dneška, kde ti, co by měli býti vzory (leč dávnou nejsou, nebo naopak, jsou vzory, jak se to dá také dělat), opisují jak na běžícím pásu, se podobné věci vysvětluji hodně těžko.

Optimální by bylo žádné takové práce nesepisovat. Mně například přijde zbytečné, aby se studium ukončovalo nějakou prací, která je stejně většinou k ničemu. Málokdo má ambice vyzkoumat něco nového, výběr témat také není bůh ví jaký. Mohla by stačit zkouška z oboru, důkladné prověření vědomostí a znalostí, případně i schopností, ale v režimu praktického využití. Nějaká práce by mohla být vyhrazena těm, co chtějí opravdu bádat, něco nového objevit.  Logicky by šlo asi i titul vyššího ranku, dejme tomu docent či profesor, ale k čemu musí vznikat tisíce bakalářských či magisterských prací, které jsou stejně k ničemu? Jen účelově k ukončení studia.

Vlastně nevím, k čemu tyto práce slouží. Jsou založené někde v archivu, k ničemu nepřispívají, žádné nové věci nepřinášejí. Jen je to zvyk. Nebo spíš zajímavý paranormální jev, který by stál za detailnější rozbor. 

Nechci samozřejmě nikterak hájit naše opisující zastupitele, ani jeden ve mně nebudí takové sympatie, že bych si měla potřebu jeho plagiátorství hájit. Jen ve mně vzbudili již dlouho dřímající otázku, k čemu vlastně systém závěrečných prací slouží? Já osobně ho vnímám jako přežitek, který by mohl být nějakou reformou minimálně pozměněn, ne-li rovnou zrušen. Alespoň na té nižší úrovni, vždyť k čemu mlže přispět nějaká „bakalářka“? Co na ní může být odborného? Téma Volný čas mládeže je navíc tak tématem na čtvrtletní slohovou práci.  Navíc, když pominu fakt opisování, tak kdyby práce nebyla opsána, jak vlastně může práce o králících pasovat někoho na post ministra spravedlnosti? Tedy logicky, i kdyby neopisovala, je z hlediska selského rozumu jasné, že práce je k ničemu, vždyť jinak by se ani o takém postu ani neuvažovalo.  Prostě, požadavek závěrečné práce je takový relikt minulosti, který by dnešek mohl reformovat. I když na druhé straně, do politiky je to dost dobré měřítko, kdo umí podvádět a opisovat tak, že nebude přistižen a odhalen, má jistě i jiné politické schopnosti. A úplně prozaicky, pokud se nějakým záhadným způsobem nezmění vztah společnosti k duševnímu vlastnictví, bude tato forma napsaných (opsaných), prací naprosto běžnou věcí. A začínáme ve škole, každý vám s rádoby spikleneckým úsměvem sdělí, že opisovat ve škole je normální, vždyť kdo neopisoval, že?  Když dítě ukradne čokoládu v supermarketu, rodina se děsí, že má doma budoucího desperáta. Když ukradne sousedovi písemku, je pochváleno, že si skvěle poradilo se situací. Příklad sice legrační, leč výstižný. Pak se nějakému ctrl c ctrl v nelze bohužel divit.