…sám sobě škodí je
sice pěkně zrýmované pořekadlo, leč řekla bych, že platí spíš opak, tedy kdo
brzy nebo včas chodí, sám si škodíJ. Funguje totiž (čím dál častěji a běžněji) ona
pověstná čtvrthodina, kdy se čeká na opozdilce.
Tudíž ti, co dorazí včas, aby stihli začátek, mají začátek posunutý,
protože se čeká na ty nedochvilné. Známe to mnozí třeba z pracovních porad,
objevuje se to v divadelních představeních či jiných (téměř ve většině)
kulturních akcí, seminářích, schůzích, zasedáních či různých přednáškách,
přehlídkách či festivalech. Opozdilci nemají smůlu ani ve vlaku, protože ten
málokdy jezdí na čas. Ti, co jezdí autem či MHD se pak mohou (většinou tedy
reálně) vymlouvat na neskutečnou zácpu (dopravní), což ovšem nemění nic na
faktu, že ti, co to zvládnou včas, musí čekat. V kině se spoléhá na
nekonečné reklamy, tam se včas snad ani nechodí. Nevím, kde se dnes ještě ctí
dochvilnost a přesnost, doba je dost rozvolněná, takže být někde včas, začínat
včas, ale i včas končit, to se dnes asi moc nenosí. Ti, co chodí včas, mají
prostě peška.
Moje ilustrační foto
je z Letní Letné. Ne snad, že bych do nich chtěla tepat, že nezačínají
včas, nebyla jsem na placeném představení. Toto bylo zdarma, k výročí patnácti
let existence tohoto festivalu, tudíž si mohou začínat, kdy chtějí. A my, co
tam byli na avizovaný začátek, jsme mohli se zájmem sledovat přicházející davy
(o Letní Letnou je fakt zájem), chystající se artisty i nebývalou rychlost
stmívání se. Letošní horké léto je totiž už zjevně na ústupu, tak uvidíme, zda
se třeba „včas“ dostaví nějaká dešťová víla, která letos evidentně někde
flámujeJ.
A my ostatní se buď musíme smířit s tím, že i přes dochvilnost pořád někde
čekáme, nebo se na to vykašlat a přijít prostě tehdy, až to nějak stihneme. V pohoděJ
Žádné komentáře:
Okomentovat