107

Sto sedmé narozeniny by v těchto dnech oslavil můj dědeček. Přijde mi to neuvěřitelné, takové narozeninové číslo u člověka, se kterým jsem prožila kus svého vlastního života. Jako by i to moje dětství bylo už tak vzdálené, i když takového čísla zatím ještě zdaleka nedosahuji. Ale je to číslice takřka magická. A můj děda, to je dvacáté století. Narodil se ještě za císaře pána a dožil se i porevoluční demokracie. Takže živá historie. A skepse, jestli to po převratu v roce osmdesát devět půjde opravdu tím správným směrem. Pohled měl takřka vizionářský, jenže kdo by tomu v divokých devadesátkách chtěl věřit. Zkušenostem se většinou obecně nevěří, musíte si je získat vlastním prožitkem. To je léty ověřený fakt, který platí dnes snad dvojnásobně. Nic to ale nemění na mé vzpomínce na dědečka, který byl dost fešák. A vypravěčJ. A byl ve znamení lva, stejně jako jeho pravnučka, což jistě může mnohé signalizovatJ. Takže všechno nejlepšíJ