Je to takové půlkulaté výročí od úmrtí Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, tedy Stalina. Tedy zhruba tak život jedné generace. A již se rodí pohrobci, respektive ti, co tohoto ocelového tyrana glorifikují. Vnímají jako hrdinu. Nu, to mi rozum moc nebere, ale to také nechci rozebírat. Chci jen připomenout kulaté výročí. Již šedesát pět let je od onoho dne, který zaplnil svými nekrology veškerý tehdy dostupný sovětský tisk. Aby pak někde na konci tlustých vydání byla jedna stručná noticka, že toho dne nás také opustil Sergej Prokofjev!!
Vnímám to jako jeden z mnoha historických paradoxů, kterých dvacáté století nabízí přehršel. Takže bych asi radši než smrt diktátora připomněla úmrtí hudebního velikána, jehož klavírní koncerty jsou ozdobou každého ročníku Pražského jara
( například). Slavný balet Romeo a Julie měl světovou operu u nás, konkrétně v Brně. A ač byl svoji tvorbou i myšlením protistalinský, dostal nakonec i Stalinovu cenu.Prostě, paradoxy.
Ale jeho dílo je stále živé. Na rozdíl od Stalinova odkazu...
Žádné komentáře:
Okomentovat