Dozory

Učitelská praxe má mnoho nuancí, které zůstávají veřejnosti trochu skryty, leč pro školu jsou podstatné. Paradoxně, v některých zařízeních podstatnější, než výuka sama.

Oč jde konkrétně? O schůze a dozory. Zažila jsem kdysi dávno i přístup, kdy omluvit se ze schůze byl větší problém než z výuky. Z podstaty určité prapodivné logiky. Do hodiny se totiž pošle supl, kdo ale bude za mě na schůzi?!

Nejsem určitě sama, koho dlouhé a mnohdy zbytečné schůzování nenaplňuje žádným blahem. Jistě, pokud jde o pedagogické záležitosti, nemám námitek. Pokud se ovšem (a to je mnohem častější model) řeší hlouposti, kde ve finále nikdo neudrží myšlenku, a když náhodou ano, zcela jistě ji neumí opustit, jsem poměrně zásadně proti. Ve škole se ale prostě schůzím a poradám nevyhnete. Může za to systém. Ne že bych měla zásadní a revoluční představu o jeho konkrétní radikální změně. Ve skutečnosti ten, kdo takovou změnu vymyslí a provede, bude zcela jistě kandidátem na Nobelovu cenu. Přesněji řečeno, ten, kdo dokáže nějak sjednotit veškeré expresivní pokusy, které plynule probíhají řadu let. Porady tam ale stejně asi nikdo neřeší. Potíž je totiž hlavně v kvantitě. Kde mají rozumné vedení, patrně podobný problém neznají. Pak ti, co každý týden prosedí dvě až tři hodiny na schůzi, mohou jen tiše závidět.

    Trochu jiné je to s dozory. Ty jsou ze zákona nedílnou součástí pedagogické práce.

V některých školách je jejich otázka vyřešena jednou provždy. V rozvrhu máte dozory jasně vyznačeny, a pokud je nedodržujete, máte zaděláno na problém, který se v okamžiku, kdy se během vašeho dozoru něco stane, mění v kardinální průšvih. Takový dozor spočívá v tom, že se zvoněním prcháte na místo určení a než zazvoní na konec přestávky, musíte intenzivně sledovat volnočasovou aktivitu svěřených dětí. Aby se třeba během přestávkového fotbalu nepomlátily, nezlomily si nohu či nedej bože, ještě něco horšího.

V tomto směru situaci paradoxně výrazně usnadňují tolik kritizované mobily. Když máte dozor nad skupinkou pubescentů, kteří vytrvale zírají do svých blikajících displayů, je mnohem menší pravděpodobnost, že se zraní, než ti, co předstírají, že třeba nějak sportují.  Dozor ovšem musí být přítomen v každém případě.

 Někdy se stane, že stojíte na dozoru celé dopoledne, prostě vám to tak v rozvrhu naplánovali. Pokud byste doopravdy ctili literu školského zákona, ani na toaletu si nemůžete odskočit, protože co kdyby zrovna v tu chvíli něco zásadního proběhlo. Je třeba nabalit si přípravy na celý den, učit, dozorovat učit…. Jeden by nevěřil, jak se tím pádem jindy velmi oblíbená velká přestávka stává nekonečnou.

     Zvláštní kapitolou mezi dozory jsou logicky dozory ve školní jídelně, protože to je místo, které by jakákoliv hygiena mohla z fleku zavřít. Nikoliv kvůli jídlu či podobně předpokládaným nedostatkům, ale díky tomu, že hladina hluku zde hluboce překračuje jakoukoliv myslitelnou snesitelnou a povolenou hranici. 

Ostatně, hluku kolem nás kvapem přibývá. Hlavně ve skupinách lidí, kteří se díky sluchátkům prakticky neslyší a řev začínají brát za normální řečový projev. To může být ve školních dozorech ještě větší stres než učit tělesnu výchovu. Akorát že se o tom tolik nemluví, přesněji řečeno nemluví se o tom vůbec.

Ovšem mělo by. Protože takový řev ve školní jídelně může i jinak celkem vlídný dozor přivést do určité fáze nepříčetnosti.  Hledá cesty, jak se dozoru vyhnout a během jeho nepřítomnosti pak obědvající student uklouzne na slupce od banánu, zasáhne ho letící flák masa (i podobné disciplíny se totiž v jídelnách provozují) či se docela obyčejně začne dusit tím „hnusným“ jídlem, a malér je na světě. Řekla bych, že je nejvyšší čas na školní dozory nějakým viditelným způsobem upozornit, připomenut je jako týrání menšiny či nějakým jiným, podobně sofistikovaným důvodem je smést z povrchu zemského.

Jen se, celkem logicky, obávám, že nic podobného nenajde žádoucí odezvu. Nikdo si sice nepřeje permanentně mít za zády nějakého dozorce, ale zase na druhu stranu, jistota je jistota. A jak znám veřejné mínění vůči školství, určitě by naopak ještě nějaký nový dozor vymysleli. Protože v naší škole je pořád spousta věcí mnohem podstatnějších než samotná výuka.

Psáno pro Rodina a škola