Každá koruna dobrá, aneb skutek opět utek
Píše se o tom v poslední době často: člověk nesmí
všemu, co slyší v televizi, potažmo od našich zákonodárců, věřit.
S tím naprosto souhlasím. Média toho dnes namluví a veřejný prostor snese
tolik blábolů. Na druhou stranu, někdy jde o zásadní informační zdroj. I když,
na třetí stranu (je-li taková:-)),
většinou je to zdroj silně manipulační, takže vlastně vyháníme čerta ďáblem.
To by mohli v současnosti potvrdit třeba učitelé, kteří
se chystají deset měsíců vzdělávat a vychovávat naše děti. Dlouhé týdny před
koncem loňského školního roku se důkladně probíralo, jak moc dostanou kantoři
přidáno, jak tedy nyní vlastně zbohatnou, že to tentokrát nebudou jen promile,
ale celá procenta.
Mnohé reportáže byly vcelku dramatické. Nechyběly
srdcervoucí záběry na učitele, kteří žijí od výplaty k výplatě, kteří si
přivydělávají druhou a třetí prací, které pak v televizním zpravodajství
střídaly šoty o bídných kantorech, kteří vlastně ty děti týrají a tak si přeci
žádné peníze nezaslouží. Jako by nestačilo, že mají prázdniny......
Mnohým se celá situace nelíbila, když dostanou učitelé, proč
nedostanou také jiní?
Naposledy jsem tuto debatu podrobněji zachytila, když se
licitovalo o pár procent také pro hasiče, zdravotní sestry a policisty. Zdálo
se, že když vše prošlo Parlamentem a celým schvalovacím procesem, bylo kolem
toho tolik řečí a obstrukcí, že by už mělo jít o jasnou věc.
Nešlo. Ve skutečnosti šlo klasické a tolikrát omleté slibem
neurazíš, že je snad až trapné, že někteří na chvíli uvěřili, že se tak
doopravdy stane. Školní rok v plném proudu a ve zprávách krátký šot o tom, že všechno
je jinak, peníze do škol nejsou. A pokud ano, pak jen v omezeném množství
a bůh ví kdy, rozhodně ne v září !
( pro poslance ovšem ano, tam se nic nezmění,
dodávala zpráva takřka šeptem, asi v rámci nějaké vyváženosti.)
Na čísi poznámku, že se to dalo čekat, nemělo cenu ani
reagovat. Ano, my zkušení praktici to očekávali, přesto mi to stojí za
kratičkou zmínku.
Je zřejmé, že dnešní společnost má úplně jiné priority.
Školství mezi ně nepatří, a to ani přes silné proklamace každého ministra.
Zájem, ať už opravdový či hraný, sice skýtá základ pro určitou útěchu, ale je
to na nic. Už blahé paměti ministryně Buzková nedala dítě do škol, kterým
šéfovala,ale zvolila drahé zahraniční
lyceum. Jistota je jistota.
Peníze jsou u nás na všechno jen ne na školství. A tam
nemluvím jen o platech, ale o vybavení, ICT , tělocvičnách, laboratořích
atd. S velkou pompou se rozjíždí
inkluze, všichni mají ve svém portfoliu silná slova a noviny se hemží inzercí,
která hledá asistenty pro inkluzní školství. Nabízení plat je kolem deseti
tisíc korun? Dovede si někdo
z ministerstva, které si na inkluzi postavilo volební úspěch, představit,
že by pracovalo za takovou mzdu? Od inkluze
mohu volným krokem přejít ke kuchařkám a školníkům, kteří pracují za podobný
peníz. Ani u nich k avizovanému zvýšení nyní nedojde, nejsou na to peníze
a sliby chyby. Pravda, pro poslance se zvýšení nemění, ale to už by můj text
směřoval ke konfrontaci, což překvapivě nemíním. Spíš se chci zamyslet nad
prioritami, které dnešek přepočítává jen na peníze. A ty u nás jsou. Na mnohé
věci, jak vidno z mediálních sdělení. A na něco zase ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat