Je zajímavá kniha Konrada Paula Liessmanna. O tom, jak si
myslíme, že něco víme, přitom ale nanejvýš tak kloužeme po povrchu. Trochu
tady, pravda, objevuji Ameriku. Kniha už je na světě deset let. A já ji
objevila až nyní, jen díky mladému a šikovnému kolegovi, který mě na ni nejprve
upozornil a poté mi ji i laskavě věnoval. Mohu se tedy nořit do poznatků
rakouského vědce roku 2006, který nemilosrdně odhaluje omyly společnosti
ohledně vědění a vzdělání. Kapitalizace ducha ústí opět v nevědomost, píše
se na přebalu knihy, která je sice útlá, ale vydá za deset encyklopedií. Alespoň
na mě tak působila. S mnoha věcmi se mohu ztotožnit, byť bych je neuměla
tak pregnantně popsat a nazvat. Těžko napsat, který poznatek je pro mě jako
zásadní, knížečka působí jako celek a nelítostně nám sděluje, jak na tom se vzděláním
a věděním jsme. Jsme prostě mistři v nevzdělanosti. Všichni, nebo alespoň
většina z nás. Není to snadné přiznání, leč je to realita. Možná i proto je kniha dlouhodobě rozebraná:-)
A je to tu zas: Vím, že nic nevím.... :-D Historie se stále opakuje... -)
OdpovědětVymazat