Aneb duševní vlastnictví u nás zjevně nemá copyright. Jako jedna z mnoha ukázek může posloužit
docela obyčejná inzertní rubrika na nějaké vedoucí místo. A je jedno, zda jde o
školu, galerii, rozhlas či prostě nějakou jinou instituci. Uchazeči, kteří si
stále ještě myslí, že u nás je konkurz férová záležitost, a rozhodnou se nést
svoji kůži na trh i tímto způsobem, jsou takřka vždy vyzýváni k tomu, aby
součásti jejich přihlášky byla i vize vedení společnosti. Prostě mají zpracovat
odborný koncept něčeho, čeho ještě nejsou součástí. Patrně, aby dodali čerstvé
a neotřelé nápady.
Koncepce pak má být většinou na několika stranách a
rozpracovaná pokud možno detailně.
Přemýšlela jsem,
jestli je to účel či nějaká sofistikovaná zástěrka jak získat bezpracně nové
nápady? A také mě napadlo, proč se proti tomu vlastně ještě nikdo neozval?
Protože pokud někdo opravdu pečlivě zpracuje koncepci a pak není vybrán, jeho
nápady lze velmi snadno využít dál, aniž ho musíme žádat o svolení. Mnohdy se ani koncepce nevrací, ale i
vrácenou lze samozřejmě velmi snadno využít, respektive zneužít.
Docela mě začalo zajímat, za mají tyto,dle mého nehorázné,
požadavky nějakou oporu třeba v zákoně. Ničeho jsem se ale zatím
nedopátrala. Ale narazila jsem na několik lidí, kteří se nad podobným přístupem
také pozastavují. To je myslím důležité vědět. Snažím se zjistit, co se proti
tomu třeba dá dělat, leč v podstatě nic takového neexistuje. Jediná cesta
je konkurzu se neúčastnit. Nejenže
konkurz je u nás většinou jen naoko, aby se učinilo zadost formalitám, a
rozhodnuto je již dávno předem,takže to vypadá na velkou šarádu, ale je to
ještě o vyrabování všech možných nápadů. Představuji si, jak někdo zvenčí má
sepsat koncepci – dejme tomu rozvoje školy,abych zůstala na domácím
hřišti. Komise stejně předem ví, kterého
svého favorita vybere, ale nikdy není od věci přečíst si (a inspirovat se tím),
jak to vidí ti z druhé strany.
Některé komise jdou ještě dál, že si vyhradí právo konkurz bez vysvětlen
zrušit, ale úkoly od kandidátů samozřejmě vyberou a pročtou.
Tak to je tedy vrchol, říkala jsem si. Problém však je, že
as nejde o nic nelegálního. Setkala jsem se totiž i s názorem, že lepší
šlohnout něčí nápad než nechat instituci zahnívat ve vyjetých kolejích. Čerstvá
krev je přeci dobrá v jakékoliv podobě, ne?
Pak hledejte něco jako copyright na duševní vlastnictví.
Neexistuje. Tedy asi pokud zrovna nezpíváte pop music, to si asi OSA ohlídá.
Nebo ještě lépe, pokud jste tak neopatrní, že svoje nápady dáváte snadno všanc.
Minimálně tím,že se rozhodnete přihlásit někam do konkurzu. Naštěstí je to pro
mě již problém jen v teoretické rovině, spíš k pousmání (nebo
k pláči) nad tím, jak to tady funguje. Alespoň já to tak vidím.
Zlatý konkurz Miloše Formana ze šedesátých let. Také
mystifikace, ale ve finále přiznaná. To v dnešním reálu je všechno dávno
jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat