První prázdninový den

První červenec odjakživa patří k nejkrásnějším dnům v roce. Ráno se probudíte a nemusíte nic. Je všední den a nikam nemusíte. A dovolená před Vámi. Pravda, ten slavnostní pocit brzy pomine v návalu každodennosti, ale ten první dojem si hýčkám od raného dětství. A když je k tomu tak hezké počasí jako dnes, je radost začínat dovolenou. Pravda, trochu mi to zkomplikovala návštěva servisu. Už několik dní totiž intenzivně vržu:-). Nikdo netuší, co to je, ale s ujetými kilometry to vždycky nabývá na intenzitě, takže když se blížím večer domů, všichni se ohlížejí, co za prapodivné zvuky se to šíří pražskými ulicemi.Obzvlášť pikantní je to při průjezdu tunelem. Akustika je tam vskutku skvělá:-).Vypadalo to na velikou záhadu, kterou vyřešil až šikovný pán v nevím kolikátém servisu. Takže již se zase plížím ulicemi tiše.:-).
 Šla jsem z radosti odpoledne nakoupit a cestou pozorovala zajímavý úkaz. Na chodníku stála jakási žena-matka. Ve stínu potřebovala nabrat nikotin do plic a k tomu telefonovala. Její synek na plastové motorce střídavě vjížděl do ulice. Občas na něj zařvala, dost sprostě, ale víc se věnovala telefonu a své cigaretce. V tom z vedlejší ulice vyjelo auto. Zastavilo, protože paní za volantem byla zjevně vyznavačka stejné rychlosti, jakou se ploužím ulicemi já:-),nicméně stačilo málo…. Ženu- matku- to nijak nevykolejilo. Zařvala na chlapečka ( byly mu tak tři roky), že mu říkala, aby tam nelez a jala si zapalovat další cigárko. No, pak se divíme statistice nehodovosti. A to léto právě začíná.
 Nechci ovšem končit negativně. Chladím šampaňské, večer bude ve znamení prázdninové oslavy. A také trochu psaní, je tu léto, kapitolky musí přibývat.:-)