Cyril a Metoděj

k nám přišli z Řecka. Kdyby tak, kluci, tušili, že dneska bude Řecko jednou z nejoblíbenějších dovolenkových destinací:-) Jako dítěti mi pořád nebylo jasné, jak je to s tím Konstantinem, kdo to vůbec je a proč jsou tři, když všude mluví o dvou? Dnes mě zase spíš pobaví, jak mnozí o nich místo o věrozvěstech mluví jako o zvěrozvěstech. :-) I když většinu národa v souvislosti s těmito pány bere hlavně den volna:-) Mě samozřejmě nevyjímaje:-)
Ve Francii ale už volný den nebyl, naopak, všude se uklízely stopy po včerejších slavnostech. A my se noříme stále hlouběji do Bretagně,která už se objevuje ve své plné kráse. Zastavili jsme se v městečku Perros – Guirec, kde jsme si na pobřeží dali kávu a cídre. Koupání jsme vzdali, nicméně mnozí odvážlivci se nořili do chladných vln Atlantiku. A zdá se, že jsem objevila novu francouzskou srdeční záležitost. Městečko totiž bylo nejen úžasné skoro jako Saint Mallo,ale hlavně bylo relativně klidné. Odtud jsme pak objevili pěší stezku podél moře do Ploumanach, což byla zhmotněná představa Bretagne. Moře, obrovské balvany, majáky, tajemná zákoutí. A protože nám přálo i počasí, bylo to báječných pět kilometrů pohody a romantiky. Tak tady příště vidím celou svoji dovolenou. Dnes jsme ale ještě navštívili městečko Guimiliau, kde kromě cukrárny nad městem byla i exkluzivní bretanská kalvárie ze 16.století. Člověk jen žasne,jak byli dřív lidé šikovní. Skončili jsme v Brestu v úžasném hotelu nedaleko přístavu.