"Kilo čeho, holčičko?
"Kilo, já prostě chci kilo."
"Ale kilo čeho, dítě?"
A tak pokračovala komunikace mezi prodavačkou a malou holčičkou, což byla kdysi moje maminka. Trvalo to dlouho, a když prodavačka začala ztrácet trpělivost, plačtivě zaznělo:" Mám koupit kilo. Je to na okurky."
"Á, deko. Ty potřebuješ deko," došlo moudré ženě za pultem, vyndala žádané koření a předala je spokojené malé zákaznici. Historie se ovšem opakuje, a tak na dnešním nákupu dostal synovec úkol: "Doběhni ještě pro kvasnice."
Chlapec bloudí obřím Kauflandem, hledá, nenachází. Otráveně se vrací zpět k pokladně,kde je netrpělivě očekáván, a suše nám oznámí.
"Kvasnice tady nemaji. Tam, co jste mě poslali, je jenom droždí!"
A pak, že veselo nemůže být i při rodinném nákupu:-)
Víme, že zážitky z dětství mohou býti traumatizující na celý život!Velmi brzy jsem mluvila a babička mě poslala do zeleniny pro šnitlík a já si asi ve dvou letech na pradavačce žádala "šmik"! Nedopadlo to a dodnes kupujim toto koření s posvátnou úctou! Kvasnice a droždí by také mohly býti problémem pro budoucnost mladého muže! :o)))))))))))) Joke!
OdpovědětVymazat:-))))
OdpovědětVymazat