Bartolomějská noc

 Není to dnes sice kulaté výročí, ale výročí to je. Navíc francouzské, tak když je to léto ve znamení Francie, je na místě si ho připomenout.

  Bartolomějská noc. V roce 1572 začalo vraždění hugenotů. Vraždilo se na příkaz mocných, tehdy tedy krále Karla IX.

  Je to taková názorná ukázka psychologie davu. Jak lidé nepřemýšlí, když je strhne skupinové šílenství. Zběsilí katolíci, kteří se patrně vymknuli jakékoliv kontrole, zde brutálně masakrovali  hugenotské muže, ženy, děti. Mladé i staré. Neušetřili těhotné ženy ani miminka. Mrtvá těla zohavovali, okrádali, házeli do Seiny.

  Zarazit to nešlo. Naopak. Z Paříže se to lavinovitě rozšířilo dál do Francie a pokračovalo to takovým tempem, že kronikáři doby psali o tom, jak mrtvoly naházené do řek znemožňují rybolov. A když už se něco uloví, ryby se nedají jíst, neb jsou nasáklé lidskou krví a mrtvolným pachem

  Vše ve jménu víry. Papeže, kterým byl tehdy Řehoř VIII., (tedy ten, kterého známe v souvislosti s gregoriánským kalendářem) to údajně potěšilo natolik, že nechal namalovat nástěnnou malbu tohoto masakru. Pověřil tím malíře Vasariho, který tuto oslavnou malbu vytvořil. 

Zakázka je zakázka.  

Radost projevil i fanatický katolík na španělském trůně, Filip II. 

Víc tak dobrých zpráv, měl údajně prohlásit a také se tehdy, poprvé a naposledy, na veřejnosti spokojeně rozesmál. 

   Královna Alžběta, protestantka, naopak vyhlásila státní smutek a situace ve Francii nepotěšila kupodivu ani Habsburky, které tehdy představoval - na českém trůně - Maxmilián Habsburský, Ač sám katolík, k protestantům byl vlídný a měl pro ně slabost. 

Zpráva o vraždění v Paříži ho naštvala a znechutila, alespoň tak praví dobové zpravodajství. 

Podobně brutálních "nocí" dějiny nabízejí povícero.  Bohužel i ty moderní Jde v podstatě jen o potvrzení, že ty dějiny se pořád v nějaké podobě opakují. 

Bartolomějskou noc si tedy připomínáme dnes

Brixen

 Místo, kde trpěl Karel Havlíček. Myslím tedy Borovský. Někdy by kupodivu mohlo dojít k mýlce, Borovského život a dílo již v obecném vzdělanostním povědomí tolik nerezonuje jako kdysi. Přitom KHB by to měl asi stejně dneska jako kdysi. On, jako investigativní novinář, který rád a ostře poukazoval na stávající nešvary, by určitě byl v nemilosti i dnes. Otázka je, jak by dopadl, ale do Brixenu na státní úhrady by jo jistě neposlali. Na Slovensku by jo patrně zastřelili. U nás by ho asi vyhodili z ČT1, jak se nyní ve velkém děje. Možná by mohl hrát hlavní roli v současném hitu Vlny, místy mám pocit, že si zase potřebujeme ty dějiny zopáknout, respektive v některých prvcích už jede opakování na plné obrátky. 

Současné novinářské hvězdy jsou odsunuty na sociální sítě, kde mají tedy asi i větší dosah než v rádoby veřejnoprávní televizi. Havlíček byl odsunut do Brixenu, jak lze nastudovat třeba i četbou jeho díla. 

Dneska je Brixen oblíbená destinace, jak v zimě, tak v čase letních turistických putování. Hezky je tady. 

O Havlíčkovi tady vědí, ne že ne. Je to taková trochu turistická atrakce. 

 Ale obecné povědomí o Brixenu, u nás, už opravdu dávno pominulo. 

Potvrzuji si to tím, že když zmíním Brixen, s Havlíčkem si ho nespojí ani školou povinná mládež. A ta by, možná, ještě měla. Třeba Tyrolské elegie jsou pořád nabízeny jako varianta školní četby. 

Ale zkuste se zeptat někoho, o čem jsou? A proč tam vlastně Havlíček musel být, na státní úhrady. A proč tolik trpěl? 

A pokud se ještě odvážně zkusíte zeptat, co znamená slovo elegie, musí vám být definitivně jasné, že bez umělé inteligence už dneska mnozí nedají ani ránu. 

To slovo je jim prostě neznámé. 

Nicméně, zpět k Brixenu. A Havlíčkovi. Krásné místo k výletování.  Časy se prostě mění. Žádné utrpení, naopak, místo k relaxaci a odpočinku.

I jezevčíky tady uznávají:-)

Odstávky

 Omlouváme se, ale udělat to musíme, moje "velmi oblíbená" hláška na dálnicích a jiných veřejných komunikacích. 

Nemám ji ráda, ale snažím se ji nevnímat a nějak chápat, že vědí, co dělají. 

Nicméně, pořád, ač se snažím, některým rozhodnutím ve veřejném plánování úplně nerozumím. Nechápu.

   Nerozumím kupříkladu hermeticky uzavřené Praze 7, prostě udělat se to musí, tak zavřeme všechno, naráz! Postupně se to asi dělat nedá...??

   Stejně tak moc nechápu totální omezování MHD v době prázdnin. Asi hraje nějakou roli myšlenka, že v době dovolených bude ve městě méně pracujících, byť dávno už odzvonilo časům, kdy se z Prahy odjíždělo na letní byty a ve městě opravdu nikdo nebyl. Dnešní doba je o týdnu, maximálně dvou týdnech dovolené a pak se mnozí vracejí zpět do pracovního procesu. A pak je čeká nejen prázdninový provoz MHD, ale hlavně nekonečné změny tras 

a výluky. 

Zajímavé zejména pro cizince, kteří v létě zaplní město ve mnohem větší míře. Ovšem, těžko se někam dostávají. Jedete si tramvají kupříkladu desítkou, ze které se uprostřed trasy stane pětka a jede úplně jinam. Hlášení, pokud tedy jsou, jsou většinou v češtině a zmatená, domorodec má problém se vyznat, natož cizinec. Nu, ale udělat se to musí. 

   Odstávka plaveckého bazénu během takřka celých prázdnin také patří ke věcem, které moc nechápu. Koupání ve Vltavě určitě není dvakrát příjemné a bazén zavřou na víc než půlku prázdnin, protože pravidelná odstávka. Kam s dětmi, které musí zůstávat ve městě asi nikdo neřeší, protože, a to je moje vysvětlení těch záhad, o tom ty hlavy pomazané nepřemýšlejí, je jim to jedno. A zaštítí se onou mantrou, omlouváme se, ale udělat se to musí.

   Stromovka je kupříkladu rozkopaná z hlediska vyššího zájmu, udělat zde rychlodráhu na letiště. Věci jistě chvályhodná. Ovšem v půlce zatím stojí. Prý nejsou vyřízená povolení 

a další část trati, která je mimochodem u ruského vyslanectví, nemá povolenku. Jestli to je pravda, pak nechápu, že se do stavby pustili, protože to bude rozkopané asi dost dlouho. Bude z toho další stavební odstávka...?

   A to ani nemluvím o těch naplánovaných termínech. U nás se kupříkladu  zveřejněné termíny konce rekonstrukcí plynule mění, nejprve na značkách visel termín pátý červenec, pak osmnáctý a nyní už raději žádný, protože plány nevycházejí, nestíhají to. Jen to prostě musí udělat.

  Našla bych plno dalších rozhodnutí z moci úřední, které se vymykají zdravému rozumu. Prostě jim nerozumím. Asi to bude absence jakékoliv odpovědnosti.   Pouštět se do hlubšího rozboru asi nejde. 

Narazila bych na otázky inteligence, kompetentnosti, možná i korupce". Nevím, musím se spokojit s tím, že tomu prostě nerozumím.

Asi moje vlastní odstávka v chápání nesmyslných rozhodnutí.

Okupace

 Dnes nejde jinak. Je to datum ostře vryté do kolektivní paměti. Nebo by mělo být ostře vyryté!!

Před šestapadesáti lety začala ruská okupace. Vím, že je korektní říkat, že jde o okupaci vojsk Varšavské smlouvy, ale v reálu je to stejně o okupaci ruské. Ti to zorganizovali a ti tady také zůstali. 

Naštěstí ne na věčné časy, ale i tak dost dlouho. 

Navíc se ve velkém vrací, což je takový paradox dějin, ale o tom dnes nechci psát. Dnes je prostě den, kdy skončilo pražské jaro. Kdy přijeli rusáci...

 A všechno šlo do kopru.

Tak si to připomeňme, dneska. Abychom nepodléhali nějaké iluzi, že to špatné už tady bylo a nyní nás čekají jen světlé zítřky. Ostatně, ti, co aktivně žili pražské jaro, si to mysleli také, že teď bude líp. A poněkud zapomněli na sovětského bratra, že ten ví vždycky všechno jinak a po svém. 

Připomínkových akcí je poměrně dost, ať už ve veřejném nebo mediálním prostoru. Nelze tomu uniknout, myslím si.  V tomto kontextu mě pak vždycky udiveně napadá, jak je možné, že jsou lidé, kteří o tom vůbec nic neví, netuší, co se v roce 68 stalo?  

A že jsou tací, a není jich málo, překvapivě...

No tak o tom příště. Třeba v tom kontextu, jak taková nevědomost kupříkladu vede k hajlování, za které se dotyčná po vlně nevole omluví tím, že neví, co to znamená....??! 

Není pak tedy divu, že nějaký osmašedesátý takové inteligenty ani nezasáhne, natož pak, aby něco věděli. 

Takže to připomínáme, dneska, v den výročí invaze, kterou soudruzi nazvali bratrskou pomocí! 

Okupace sovětskými vojsky trvala až do roku 1991, pak se museli ( neochotně) stáhnout zpět. Zanechali po sobě - krom jiného, například- i totálně vybydlené Milovice. Vidět to město po jejich odchodu, to vypovídá o mnohém....

Zároveň dnes ale připomínáme i dny, kdy proběhly protestní demonstrace proti okupaci. Třeba v roce 1969, nebo 1988, 89 ... 

Vždycky rozehnány! Nikoli ovšem už okupační mocí, ale českou, respektive československou mocí. A to je snad ještě horší než okupace samotná. Takové velké memento, řekla bych

Rychle se změnila nálada, převlékly kabáty, přizpůsobilo myšlení...

Tak bacha na to. 

Mysleme dneska na ten den, kdy se ze snu o svobodě stala normalizační realita... 

Její plody sklízíme dodnes. 

Zbořený Kostelec

 Naše poutní místo dnes jen obrazem, beze slov. Jako, že je tady krásně. Vysoko nad řekou Sázavou. A youtube video zde...

I když, úplně beze slov mi to úplně nejde:-). 

Video samozřejmě není naše, náhodou jsem ho našla při pátrání po zajímavostech ohledně tohoto místa. Přitom jsem se dozvěděla, že je to součást přírodní rezervace Čížov. Že je dole  Kamenický potok, v posledních letech skoro vyschlý, a že do vesnice Zbořený Kostelec vede unikátní visutá lávka. Tedy že tam lávka je, to jsem věděla, jen jsem nevěděla, že je tak moc unikátní.

Pro mě jsou ale vždycky nejzajímavější historické osoby, které hrad vlastnily, získaly či tady bydlely. 

Ať už je to tedy Oldřich Medek z Valdeka, o kterém jsem slyšela poprvé, nebo naopak slavný Zdeněk Konopišťský ze Šternberka. 

Zajímavý je i lapka Kuneš Rozkoš z Dubé, o kterém se toho rovněž mnoho neví. To všechno, stejně jako ruiny hrady, budí fantazii a vytváří zajímavé příběhy ....

Po moravsku

 Ještě pár postřehů k jihomoravskému výletu. Krom toho zásadního, že bylo smrtící horko...

Je to pro nás jiný kraj, jiný mrav. Někdy i jiná řeč, tak po moravsku:-)

 Něco bylo lákavé, hezké, zajímavé. Nad něčím jsem kroutila hlavou, třeba nad znojemským turistickým vláčkem. 

Vyloženě negativní věci jsem neobjevila. 

   Bydlení bylo ve mlýně. Spáleném. Podle adresy Znojmo, podle reality samota v lese. Respektive asi v lesním městském parku, ale takový úplný konec světa. Dokonce i bez signálu. Ticho a klid. Ovce a kozy na zahradě. Vlastně takový dokonalý relax.

   Lesní cestou doputujete do města. Dost do kopce tedy, ale tím pádem dobrý na fyzičku. 

A město je krásné. Zajímavý pivovar cestou. Old cock beerhouse. Jakože Znojmo není jen víno. 

Podle řeči poznám, že jsme v "cizině". Stejně tak snadno jsme pro místní identifikovatelní my:-).

Víno, kam se podíváš. Klidné kavárny. Běžné nákupy tedy jen za hotovost, bohužel. Ale v kavárně karty berou. 

Pokus o projížďku turistickým vláčkem. Děti to prostě baví, tak to zkusíme i tady. Tady jsme prvně trochu nerazili.  Nic moc tedy. Ne snad trasa, ta byla klasická a vlastně i zajímavá. Ale ta obsluha. Chápu, že vedro budí agresi, ale paní z vláčku nám to tedy dala sežrat. Drsná a hrubá, ještě s připomínkou, že už jí to nebaví a chce domů. 

No, chtěla jsem reagovat, někdy totiž startuji na první našlápnutí a pak bychom si asi s onou ženou  neměly co vyčítat. Ale nechtěla jsem to dětem kazit, protože pak bychom asi fakt jet nemohli, tak jsem se ovládla. Ale dojem z turistického zážitku, respektive jen z jejich turistického vláčku ( a ten fakt není zadarmo) mi jeho provozovatelka docela pokazila. Ale vlastně je to taková jediná znojemská kaňka. Jinak milé, vlídné, pohodové. Hezky po moravsku:-)

Náměstí, kterých je tu několik, klidná, tichá, upravená. 

Krásné vinotéky. A dobré víno.

Rytmus života takový poklidný, letně lenivý. 

Nádherná rotunda, to je opravdu paráda.

Chladivé podzemí,

Prostě příjemně, tak po moravsku