Slavík

Obrovská porce zajímavého čtení. Asi nejen na neděli:-). včerejší úlovek. Jde o bestseller, příběh z válečné Francie. Hrdinka je žena, která musí přežít. Tolik stručná anotace. Uvidíme, co z toho bude. Jsem v napjatém očekávání...


                                          

V Průmyslovém paláci

aneb jaké to bylo včera na veletrhu s naší audioknihou. A nejen s ní, samozřejmě:-)

Na Slovíčko

Slovem a obrazem jaké to bylo včera v Benešově. Půvabná kavárna v okresním městě. Setkání s milými lidmi. Prostě velký zážitek. Výprava z Prahy je samozřejmě vskutku výprava, protože prokousat se přecpanou Prahou, nefunkční D1 a stojící přeložkou na Benešov je vskutku dopravní dobrodružství. Skoro tři hodiny. Nu, a já samozřejmě zabloudím i v Benešově:-).Respektive nezabloudím úplně, jen přes ty rozkopané ulice a uzavírky nenajdu cestu na náměstí. Parkuji tedy v přilehlé ulici, do které zas netrefím po akci, tudíž se vystresuji, že mi zmizelo auto. Nezmizelo, ulici jsem našla na druhý pokus, kavárnu Na Slovíčko též. 
Chvíli trvalo ono důvěrně známe šimrání kolem žaludku, jako jestli přijdou hosté, jestli se to povede a celá další plejáda obvyklých myšlenkových pochodů. A pak začali chodit lidé, mezi nimi i mně dobře známí staří přátelé, což mě obzvláště potěšilo. Program uvedl pan profesor Hoza, který mluvil tak, že jsem byla až dojatá. Následovalo moje vlastní představení knihy a audioknihy, četba a beseda. 
Cítila jsem se prostě jako doma, protože v Benešově to tak vždycky mám. Potlesk na závěr, květiny a potřesení rukou od Františka Kreuzmanna byl sladký bonus. 
Pak ještě tedy trochu dramatická cesta do Prahy, kdy lilo tak, že nebylo vidět na metr před sebe. A Praze ani kapka. Prostě den plný zážitků. Děkuji za pozvání a všem milým hostům za účast. 

Svět knihy

Dnes začíná a trvá až do neděle. Letos jsem si dlouho myslela, že se aktivně nezúčastním a ejhle, všechno je jinak. Bude autogramiáda, ve stánku Tebenas. Těším se, samozřejmě.
I tak si ale chci volně užít spoustu věcí pasivně. Besedy, čtení, setkávání. A samozřejmě utrácení, protože na knižním veletrhu to prostě jinak nejde. Návštěva ale bude až o víkendu, dnes jsou jiné literární aktivity.Třeba v kavárně Na slovíčko....
Autorské čtení. Jsem v napjatém očekávání. A pak zítra, v půl čtvrté, představení a autogramiáda k audioknize. Těším se na Vás velice. 
                              

Kleopatra

A příběh z Egypta má pokračováníJ. Když se děti dozvěděly, že po Caesarově smrti se do Kleopatry zase někdo zamiloval, tentokrát Antonius, chlapci vznesli dotaz, zda ale už nebyla moc stará???

Kolik je pro ně stará nějak nechtěli sdělit, tak se slova chopila děvčata. Nyní cituji: „ Stará mohla být, ale on už asi byl nějakej dědek, třeba tak (chvíle přemýšlení) třeba tak padesátiletej…Jí, když t byl její druhý vztah, mohlo být tak čtyřicet, takže i když byla stará, byla mladší než on takže je to jedno, je ti to jasný….?

Chlapci chápavě přikývli a my se mohli vrátit k dalšímu výkladu v hodině dějepisu. Zajímavé emoce vybudily u primánů Caesar, Kleopatra a AntoniusJ

Den vítězství

Příjemný den volna uprostřed pracovního týdne. Pokud není volné pondělí a s ním prodloužený víkend, je dnešek milou zastávkou v běhu pracovních dní. Nevím, jak moc si lidé u nás připomínají zrovna konec války, spíš jde o den relaxační, čas, kdy se většina národa vydá na výlety, do přírody či kamsi za kulturou. Nebo se psem na procházkuJ. Já osobně se chystám na čtvrteční autorské čtení v Benešově, páteční autogramiádu na Světu knihy a vystoupení v Činoherním klubu příští středu. Jde vlastně o takové soustředění. A zároveň sleduji oslavy ve veřejném prostoru. Bylo to tehdy ke konci války dost hektické: povstání (nejen v Praze), Američané v Plzni, Vlasovci v Praze, Sověti kdesi u hranic….Praha volá o pomoc. Nastává klasické převlékání kabátů (perlička: otázka pro studenty:

„Co asi znamenalo převlékání kabátů koncem války?“

 Hluboké zamyšlení a následuje odpověď: „Asi nějaká módní přehlídka? Na oslavu konce války?“

….Nu, co na to říci?),

takže se jen vracím k textu před závorkou, nastalo převlékání kabátů, lynč, vyřizování účtů, doba bez pravidel…. Praze se ulevilo až devátého, kdy konečně přijeli ti sověti (pamatujete na tank číslo 23? --dnes k vidění v Lešanech), lidé je zahrnuli kvetoucími šeříky (asi bylo podobné teplo jako letos) a začala nová doba. Asi nikdo si tehdy nepřipouštěl, že růžové zítřky rozhodně nepřicházejí.

Pokus o lidovost

Většinou mluvím spisovně. Baví mě to. A není to jen z hlediska profese, prostě to tak mám, byť zcela jistě nejsem ortodoxní a také si umím pustit pusu na špacír. Nyní jsem chtěla oživit hodinu, malí primáni, zjevně vyčerpaní blížícím se víkendem, již tak apaticky seděli v hodině, duchem jinde. Ve snaze přivolat je zpět, vložila jsem do výkladu hovorový termín, ..."Kleopatra tehdy klofla Caesara."Zaujala jsem, leč trochu jinak, než jsem čekala. Nastalo totiž vyptávání, kam ho klofla, kolikrát, zda to bolelo....Dost jsem se tedy musela držet, abych zachovala dekorum. Tento termín tedy již není lidový, ale zastaralý čili archaický. Klofnout někoho se prostě nepoužívá, jak mě poučili. Maximálně tak někoho sbalit:-) Zase jsem o něco více in:-). A moje lidovost dostává na frak:-).