Petr Čornej

Když je pan profesor v našich Hovorech, je to vždycky velký svátek. Ne snad, že by jiní přednášející nebyli, to vůbec nechci říci. Ale s panem Čornejem přichází vždy taková zvláštní aura. Vtáhne Vás do děje hned prvním slovem. Spolu s ním máte pocit, že se těmi dějinami procházíte po jeho boku a on Vás upozorňuje na to, koho zrovna míjíme, glosuje dané dění a vytváří pro Vás iluzi, že jste součástí životních osudů daných osobností. Dnes to byl Zikmund Lucemburský, muž, který nemá v naší historii tu nejlepší pověst. Přesto je to jeden z nejlepších panovníků, kterého jsme kdy měli. Leč doma není nikdo prorokem, i mnohé současné osobnosti by mohly vyprávět, tak ani Zikmunda mnozí moc nemusí. A podle mě ani neví proč. Bezmyšlenkovitě se přejímá jeho hanlivá přezdívka liška ryšavá, která má údajně naznačovat něco o jeho povahových vlastnostech. I proto se dnešní přednáška jmenovala Dvě podoby Zikmunda Lucemburského. Protože vždycky je všechno trochu jinak. A liška ryšavá vůbec není správný termín, když tak šelma ryšavá. 

Májová Praha

                           .......má své vlastní osobité kouzlo:-)

Periférie

Zajímavá premiéra v Divadle na Vinohradech. Již v pátek,taková tečka za pracovním týdnem. A příjemný kulturní zážitek. Divadlo na Vinohradech je podle mých posledních divadelních zkušeností vstřícnější ke svým divákům víc než Národní. Jednak repertoárem, jednak přístupem. A neposlední řadě i hygienickým vybavením.Hra Periférie byla premiérou, a premiérou se vším všudy. Slavnostní atmosféra, čestní hosté, sklenka sektu a rozechvělé hraní. Ovšem pod režijním vedením Martina Huby je to koncert od samotného počátku. Pěkné to bylo, Periférii na Vinohradech směle doporučuji. Bavila mě čeština, ti mladí šikovní herci (hoch v hlavní úloze je podle mě velký talent a velká budoucí hvězda), stejně jako se mi líbilo, že dávají prostor i těm dříve narozeným. Některé scény totiž své staroušky nemilosrdně likvidují, zde cítím úctu k odehraným rokům i zkušenostem. Prostě Vinohrady vedou:-) 

Marie Terezie

Letos v květnu k četbě alespoň jedna kniha o Marii přímo jako povinnost:-). Výročí narození si to žádá. Jednu takovou jsem objevila i pro sebe. Pravda, úplně nic nového pod sluncem, ale příjemné čtení to bylo. Vskutku tak akorát na neděli.  Marie Terezie byla zajímavá panovnice, škoda, že se jí nevěnuje tolik pozornosti jako jejím mužským kolegům. Prý neměla Čechy moc ráda, tak asi to bude ten důvod. Ale i tak je to zajímavá osobnost. I celá její rodina. Z hlediska současných dějepisných učebnic mám jen jeden zajímavý "korektní" postřeh. Týká se romské menšiny, o které současné moderní, flexibilní učebnice praví, že je panovnice podporovala a umožnila jim lepší život. Kniha, stejně jako jiné prameny,praví, že je v roce 1746 vypakovala z Prahy, potažmo i z Čech. Nu, něco mi to matně připomíná, ač oficiálně se tvrdí, že dnes už se ničím nemanipuluje, hlavně děti že ničím nemateme…. 

Nu, je to jen poznámka na okraj, podstata je jinde. V připomenutí narozenin Marie Terezie. A zajímavé knihy o jejím životě, vládě a doběJ

                                      

                                           

                                         tak si hrály děti:-)

Atentát na Heydricha

Dnes nemohu jinak. Všude je toho plno, tak také přicházím se svou troškou do mlýna. Sedmdesát pět let od události, která změnila běh dějin. A když ne dějin, tak určitě mnoha tisíců lidí, kterých se tato odvážná akce československých parašutistů dotkla. A spolu s připomenutím přicházím samozřejmě i s připomenutím Doskočiště, které jim vzdává hold. A s malou mojí nadějí, že z něho bude i audiokniha, což by mě těšilo velice. Zatím ale v jednání, takže velmi křehká radost. A dnes hlavně připomenutí výročí.

Zemědělské muzeum

Na Letné všichni míří do Technického muzea. Ovšem i Zemědělské má co nabídnout:-)

U nás v Bille

To někdy vypadá jako v nějakém překladišti. Spíš tedy často než někdy. Na kulturu prodeje se tedy moc nedbá.