Přišel mi mail

To by, pravda, nebylo nic tak divného. Tento mail byl ale obzvlášť potěšující a z velké dálky. Ze Sydney.

A píše mi paní, která si tam přečetla moji knihu Odnikud nikam!  Zjevně tedy je za mořem distribuce výrazně lepší než zde, protože tady je možné knihu koupit většinou jen přes Kosmas. Ale o tom psát nechci. Chci se rozdělit o radost, že úplně neznámého člověka daleko za oceánem kniha oslovila a potěšila. Natolik, že vyhledal i moji adresu a napsal pár hřejivých řádek. Mám velkou radost, že Odnikud nikam doputovalo tak daleko a že si tam navíc vede dobře. V kontextu brzy vypouštěného Doskočiště je to navíc motivace. 

Odnikud nikam nasadilo velkou laťku a mail z Austrálie mě až dojal. Věřím, že i díky tomu se i místní distribuce zlepší, pohne a nastane situace, kdy na ně bude možné běžně narazit i v kamenném knihkupectví. 

A to nejen v Sydney:-)

                                                

Lexikon ohrožených strašidel

Lexikon je samozřejmě knížka pro děti. Ale mám ji ráda. Stejně tak jako jeho autorku, výbornou malířku, tvůrkyni skvělých loutek, knížek i obrázků. Bohužel, již o ní lze psát jen v čase minulém, paní Vítězslava Klimtová minulý týden zemřela. Ale zanechala po sobě krásné knížky, ilustrace, moje oblíbená leporela i nádherná strašidla. Stojí za to se k nim vracet, i když už jste třeba dětským střevíčkům odrostli. Mě třeba okouzlují stále:-)
                                              

Zažít město jinak

Učím se benevolenci, proto pravidelně absolvuji a zažívám město jinak, byť úplně s tím nesouzním. A když se kolem vyskytnou i fanatici, kteří to berou až smrtelně vážně, pak je akce dvojnásob náročná. Letos to bylo hodně multikulturní,nicméně překážky se musí překonávat a tak se snažím. Něco totiž není k zahození, setkání s několika milými lidmi, například. Atmosféra, která tam panuje, děti, které se snaží. Pěkně v noci lilo, tak naše akce byla uvnitř budovy. Takže jsme navíc nikoho nerušili. Sešla se letos opravdu pestrá společnost a musím konstatovat, že ve finále jsem spokojená. Už jen proto, že třeba Zažít město jinak na Letné znamená zažít peklo. Tamější "letenská parta" si  tuto akci představuje tak, že okupuje ulice a terorizuje všechny kolem svoji reprodukovanou hudbou. A dlouho do noci. My jsme skončili v poledne, plni zážitků, protože jsme město zažili jinak a nikoho přitom nešikanovali. Tak uvidíme , co bude za rok. 

                              A takhle to řeší na Letné:-(

Peníze nesmrdí

 ...řekl kdysi císař Vespasianus, když mu ti, co již měli z erární kasy dostatečně nahamtáno říkali, že zdanit močení na veřejných záchodcích je snad už přes čáru. Není, ujistil je císař a pro jistotu, aby podobným rýpalům zacpal ústa, se zaštítil nenapadnutelnou frází, že udělat se to musí, je to pro dobro veřejnosti a podobné bláboly, které nyní často slyšíme v souvislosti s modrými zónami.

Prostě je to ve veřejném zájmu! V jakém ovšem ještě nikdo nevysvětlil, protože tam, kde zóny fungují, třeba na Letné, to parkování nijak nezlepšilo, ba troufnu si kacířsky říci, že je to pořád stejné, někdy i horší. Zjevně si tedy někdo málo namastil kapsu a zavádí se proto zóny i na pětce, šestce a na osmičce. Pro běžného pražana je nyní auto k nepotřebě, neb si zaplatí za to, aby mohl stát někde ve své čtvrti, protože přejet autem do čtvrti jiné je nemožné. Nejvíc peněz potřebují zjevně na osmičce, protože tam tento zvrácený parkovací systém dovedli nejdál, tam se autem nemůžete pohybovat ani po celé čtvrti, zóny, které platí v jedné ulici, neplatí vedle.

 Občane, plať, to je heslo nynějšího mezivolebního období, volby jsou totiž v Praze až za dva roky a tak je nutné vytěžit z toho, co se dá. Že úředníci, respektive tedy politici, co o tom rozhodují, mají na všechno výjimku a mohou si tedy parkovat, kde se dá, že záchytná parkoviště nikdo nebuduje, že zóny jsou v podstatě metoda legalizovaného vydírání, to nikdo (ze zodpovědných) neřeší. Peníze nesmrdí, to věděl už Vespasiánus. 

                    Psáno sice pro FB, ale nechala jsem to i tady, zóny kam se podíváš

Adaptace

Adaptovat se na školní pobyt je vždycky náročné. Pro nové školní kolektivy v prvních ročnících obzvláště. Proto se stalo novodobou tradicí, že první ročníky na počátku studia vyjíždějí na adaptační, stmelovací či seznamovací pobyt. Názvů je několik, cíl vždycky jen jeden. Vytvořit a upevnit nový kolektiv, zvyknout si na sebe a vlastně i na pocit, že škola je prostě zase tady. I my jsme několikrát během prvních zářijových dnů vyjížděli. Malí i velcí. Já jsem jela s těmi velkými, s kvintou. Ti nejsou úplně nový kolektiv, ale adaptovat se na nový gymnaziální cyklus musí také. A tak jsme vyjeli. Do Posázaví. Bydleli jsme v Poříčí nad Sázavou, což tedy byla hrůza. Nevím, proč si někteří majitelé penziónů myslí, že se školou je možné vymést kde co. Ale díky bohu za hezké počasí, nemuseli jsme střechy nad hlavou moc využívat a mohli se věnovat poznávaní krajiny kolem Sázavy, což je krása nesmírná. Sjeli jsme si Sázavu (bylo málo vody, tak jsem to riskla, ač jinak takový hazardér nejsem), doputovali až na Konopiště. Příroda nám prostě ukázala velmi vlídnou tvář, takže jsme si to užili se vším všudy. Děti byly skvělé, Posázaví nádherné, počasí luxusní…Jsme zadaptovaní, můžeme začít studovat. 

Kolem Hradu

Jelikož do Hradu se nyní na normální procházku jít nedá, vypravili jsme se do podhradí. Respektive do nejbližšího okolí Hradu, kde je takřka rajský klid, žádné davy ( všechny patrně stojí před bezpečnostními rámy), skvělá atmosféra. Některé domy jsou luxusně opravené, skvělé fasády a viditelná péče. Jiné naopak. Kdyby člověk nevěděl, kde se právě nachází, řekl by, že je to nějaká pastouška, opadaná, bez oken, rozmlácená, počmáraná. Zjevně nevyjasněné majetkoprávní vztahy.Nebo jen docela obyčejné lajdáctví, jeden nikdy neví. A tak se díky opevněnému Hradu učíme podrobněji poznávat jeho okolí a je to zajímavé a vzrušující. Prostě klasika, všechno zlé je vždycky také i pro něco dobré. 

Nespresso

Nakupovat v Pařížské mohu právě jen tady. A když je krásně, ještě i posezení a člověk se rázem cítí jako v jiném světě. Užívám si to. Stejně jako jejich novou brazilskou edici, ta mi tedy chutná. Nespresso je prostě dokonalé. Alespoň já to tak vnímám.