Noc kostelů

Noc kostelů stylově zakončila minulý hektický týden. V průběhu června učitelé velmi často myslí na modlitbu. Čím víc se blíží konec, tím intenzivněji. V pátek tedy byla možnost nejen netradičně zrelaxovat a projít si víc v kostelů v netradiční čas, ale dostat se i do netradičních míst. A dozvědět se zajímavé věci, nejen ohledně víry. Zmiňovala se i architektura, volný čas i jiné další aktivity. Jezdila i duchovní tramvaj, na kterou jsem ale bohužel nenarazila. Naše hlavní večerní body byly tradiční, letenské: svatý Kliment a svatý Antonín. A jako bonus Panna Marie Sněžná! Snad se tedy konce června dožijeme, v rámci možností i se zachováním duševního zdraví. Dá-li Bůh:)

Jan Brabenec

Moje nová „známost“ z Vídně J. Známost je samozřejmě silné slovo, ale ráda ho  v tomto kontextu s nadsázkou použiji. Podařilo se nám navštívit galerii a obchod Jana a Tamary Brabencových ve Vídni, kteří zde už léta nabízejí krásné výrobky z kůže. Nádherná rukodělná práce. A k tomu obrazy pana Brabence, také kůže. Tedy po inspirativní setkání nastala etapa bádání, abych věděla víc. Třeba to, že pan Brabenec má ateliér i v Praze, kde prezentuje svoje krásné obrazy, takže lze si tu krásu užít i doma. A tak si to dovolím tady doporučit. Primárně nejsem milovník kůže, nenosím to, neumím to nosit. Ale tohle mě dostalo, má to atmosféru, kouzlo, prostě něco. Alespoň já to tak „kupuji“ a tak také „prodávám“ dálJ. Navíc milovníci knih si od pana Brabence mohou přečíst knihu i Vídni, o tom, jakou stopu tam zanechali čeští emigranti.  

A to také stojí za to. 

Kutná Hora

I Kutná Hora má svůj hudební festival, takové  "Kutnohorské jaro." Už devět let. A koncert Jiřího Bárty v kapli Božího těla je vážně boží:-). 

Stejně jako výlet během pracovního týdne, takové vytržení z dějin každodennosti. Trochu se sice nechce věřit, že toto město bylo kdysi druhým městem království, ale zase je to oáza klidu, ticha a pohody. K tomu pak koncert jako třešnička na dortu.

Motohysterie

Přijíždím do práce, kde je nějaký neobvyklý ruch na dvorku a kolem něho. Pootočím zvědavě hlavu a ejhle, už jsem na obrubníku a kola kvílí. Děti samozřejmě také, není větší radosti, než vidět zmatenou kantorku takřka na holičkách. Nu, nestalo se nic, jen puklice na kolech odešly do věčných lovišť. Zaparkuji a v klidu to všechno vydýchávám. V tom do kabinetu vletí hysterická kolegyně: „Odtahují auto, tam co stojíme. Asi vaše!“ Zpětně nevím, zda to mělo být varování či zlomyslnost, leč na první dobrou mě nerozhodila.

„Proč by mě odtahovali, stojím dobře...?!“

Nicméně všichni se jdou podívat, co kdyby to náhodou bylo to jejich. Jdu tedy také. Červíček pochybností přeci jenom vrtá...

Potkám běžící hospodářku s očima navrch hlavy.

„Jste to vy!“

A to už probudilo moji dosud dřímající hysterii!

„Já, proč já?“

Vyvalená hospodářka už nestačí dodat, že pro mě jde ze zcela jiného důvodu. Já se prostě řítím k autu, které ale spořádaně stojí na místě. Jen můj tlak už tak spořádaný není.

 To byl tedy začátek dne, ufJ

A je to jen o tom, že prostě člověk není nad věcí. Musím víc trénovatJ

Bečov nad Teplou

Nešlo se nezastavit, když jsme jeli kolem. Relikviář svatého Maura byl sice již k vidění i v Praze,ale tady je doma, tak to stojí za návštěvu, Navíc, krásné městečko a vlídní lidé. Vůbec jsme v západních Čechách potkávali samé vlídné a ochotné lidi. Že by to něco znamenalo? Nebo náhoda? Ať tak či tak, bylo to velice milé. A v Bečově tomu nebylo jinak. A relikviář zde má své místo, je to krásný zážitek ho vidět. A znovu si připomenout jeho osud a historii, takřka detektivní. Do západních Čech se po nedávném víkendu budu velmi ráda vracet, zanechaly veskrze kladné dojmy.