Vykročme pravou..

Už patnáct let píšeme nové století i tisíciletí. Člověk si ani neuvědomuje, jak to letí...Pětka je symbolem štěstí. Ve škole tedy moc ne:-), ale jinak myslím je baňatá pětka dobrá vize. Tak snad takový bude celý ten následující rok, ve kterém je důležité jediné. Zdraví. 

Přejme si ho, chraňme si ho, užívejme si ho... 

V celém novém roce ..............

Sport zdarma

V Praze se nabízí přes stovku sportovišť, které bojují s vánočním obžerstvím a akcí "sport zdarma" lákají nejen Pražany k pohybu.
 A k vyzkoušení si netradičních sportovních aktivit. Jde již o několikátý rok, kdy se tato bohulibá (kilům libáJ) akce koná. Jako nepřítel davových aktivit jsem proto měla léta strach něco vyzkoušet, protože v Praze mantra "něčeho zdarma" většinou spolehlivě naláká takové davy, které si nelze představit ani s opravdu rozbujelou fantazií. Důkazem budiž třeba Noc muzeí, Noc kostelů a další podobné free aktivity. Očekávala jsem totéž i u týdne sportu zdarma. Nicméně, s určitou dávkou odvahy jsme chtěli vyzkoušet věci pro nás netradiční, tudíž jsme i s netradiční odvahou vstoupili do týdne sportu. A ejhle. Nejenže se davy nekonaly, ale i šlo o zajímavé věci. Tak jsem si vyzkoušela ricochet, který se ale asi mým šálkem kávy  nestane. To aikido má mnohem větší šanci. Jen jestli ho také budou provozovat někde poblíž Letné, to bych si pak snadno dala říci. A znovu jsme oživili  badminton.  Oblíbená letní hra mého dětství nějak u nás doma upadla v zapomnění, tak jsme si ji mezi svátky s nadšením vyzkoušeli v její zimní halové podobě. A ono se to nejen nezapomíná, ale má to podobné kouzlo jako kdysi. Možná ještě větší.
 Také jsem konečně vyzkoušela tolik vychvalovaný bazén Šutka. A celkem nezklamal, i když tady už na můj vkus bylo lidí příliš. Nu, co naděláme, někam se utéct musí, když některé hory se stále trochu zelenají.I když po včerejšku, kdy je centimetr sněhu snad i u Muzea, patrně už hory plní svou primární zimní úlohu. 
A týden sportu  vlastně také. Je to kupodivu velmi zajímavá akce. Líbilo se miJ

Divoké historky

Nikoli vánoční, ale filmové. Ne snad, že by o svátcích nebylo k dispozici filmů víc než dost. Jenže, jde klasickou o vánoční recyklaci, než o nějaké nové zajímavé novinky Ty se ostatně v televizi nabízejí jen v oblasti pohádek, kterých je ovšem na obrazovkách tolik, že být dítětem, asi začnu pohádkový svět nenávidět. Pohádka, kam se podíváš, a pořád dokola….

 Ač se televizi raději vyhýbám, jednu premiérovou pohádku jsme zkusili. Tu božíhodovou, Kdyby byly ryby. Ovšem takovou slátaninu jsem už dlouho neviděla, takže jsem vydržela první čtvrthodinu a poté se uchýlila k osvědčeným knihám. 

K Vánocům ale nějaký filmový zážitek tak trochu patří, proto jsme na něj vyrazili do kina. Kam jinam, než do BioOko. Na Divoké historky. Film už chvíli v našich kinech běží a spolu s ním ho provází šeptanda, která je vždy lepší než sebevětší reklama.

 Prý je to dobré, říká se.

 A bylo. Alespoň mně se líbilo. Divoké historky jako název tak trochu souzní s tím svátečním rekapitulováním před koncem roku, film sám je pak sice na hony vzdálen našim zážitkům (mým), ale je výborný. Šest historek, vskutku divokých, které mapují situaci, kdy vám povolí nervy a všechny ty životní trable řešíte po svém. Zde netradičně, divoceJ,  a místy tedy člověk valí oči, co všechno se dá vymyslet. A pak se nevěřícně uvolněně rozesmát. Divoké historky jsou prima film, takový náš milý vánoční filmový zážitek. 

Krása a krev

Rodiny Borgiů.  Jinými slovy, první Ježíškovo čtení. Sice není úplně romantické a něžné, to samo jméno Borgia vylučuje, leč jde o čtení navýsost zajímavé, dramatické a poutavé.  Však také jde o příběh rodiny, která hýbala dějinami. A v určitém slova smyslu hýbe dodnes. Hlavní postava je logicky také hlava rodiny, kterou je zde Rodrigo Borgia, který se v úvodu knihy stává papežem. A přes proklamovaný celibát a čistotu, je krom toho i hrdým otcem několika dětí.  Podobné věci ale nikdo raději neřešil, protože krom jiných pověstí měli Borgiové i pověst dokonalých travičů, takže takové si není radno rozházet.  Ono ostatně ani jeho syn, který je předobrazem Machiavelliho Vladaře, neoplýval velkou dávkou empatie. A co teprve tajuplná LucréciaJ. Kniha zatím nedočtena, leč již vtáhla do děje. Borgiové jsou zajímavé čteníJ

                                               

Na nočníku

  Sváteční týden se nám plynule překulil do víkendové volna. Pro milovníky zimních sportů jde asi o nečekané plýtvání volnem, protože kdo by čekal, že si letos prostě na normálním sněhu nezalyžuje? Ovšem my, co zimní sporty moc nemusíme, důvod ke stížnostem rozhodně nemáme. A to ani v případě, že chceme vyzkoušet něco méně tradičního než typicky vánoční výstavu. A o muzeu nočníků se rozhodně nedá říci, že by evokovalo nostalgickou vánoční atmosféru. Ani jsem nevěděla, že něco podobného v Praze existuje. A ejhle. Existuje. Dokonce už hezkých pár let. Ono ostatně i císař pán sem chodil pěšky, tak si tato lidská aktivita svoje muzeum vlastně zasluhuje. Že je jen kousek od mého oblíbeného Vyšehradu byla pro mě vánoční novinkaJ. A zajímavá návštěva. Jeden by neřekl, jak může být historie bohatá a zajímavá i v této oblasti. Muzeum nočníků prostě stojí za návštěvu. A nejen tu mezisvátečníJ. Protože, musíme tam prostě všichni..iJ

Za vánoční kulturou

 Vybrat si z nabídky svátečních akcí je poměrně náročné, jedna zajímavá akce vedle druhé.  Protože touha velela zamířit do centra, los padl na Karlův most. Respektive na Muzeum Karlova mostu, které krom jiných pravidelných aktivit nabízí i výstavu betlémů. Ne snad, že by betlémů nebylo kolem víc než dost, ale zde je to přeci jenom kapku specifické Jednak to má zvláštní atmosféru, přeci jen Otec vlasti věděl, kde ten svůj most buduje. A druhak, zde nabízejí Marii i Josefa, ba i Ježíška v nadživotní velikostiJ, a jejich polský autor se díky nim dostal i do knihy rekordů. Dosud jsem o tom jenom slyšela, tak letos i vidělaJ. No, je to majstrštyk. Ale nejde jen o slavný slaměný betlém, k vidění je tady věcí s vánoční tématikou mnohem víc. Přesně podle celého názvu výstavy, Nostalgické Vánoce v Muzeu Karlova mostu. Navíc je zde k dispozici kouzelná kavárna, a když celou sváteční akci zakončíte krátkou projížďkou po Vltavě, lze se nejen kochat zdejší romantikou, ale ještě k tomu dostanete svařák. A dobrýJ.  Krásná výstava na svatého ŠtěpánaJ

Boží hod vánoční

  Z hlediska církevního v sobě tento den nese připomenutí Ježíšova narození.  Prý. Protože údajně se narodil úplně jindy, ale to sem dnes nepatří.

Je to také během Vánoc svátek nejvýznamnější, ač děti by určitě hlasitě lobbovaly za čtyřiadvacátého, protože tam jsou ty dárkyJ. A Ježíšek, kterého si podle nějakého průzkumu prý skoro dvacet procent lidí představuje jako ježka. To mě zaujalo v nějaké předvánoční statistice a musím přiznat, že jsem nad tím nevěřícně kroutila hlavou. A pak jsem si udělala vlastní průzkum a ejhle, takřka každé druhé malé dítě (i některý dospělý) mají představu ježka. Nebo v tomto případě asi JežkaJ? Zajímavé a dost těžko představitelné (pro mě), ale každý máme své vize a tak proč nevidět Ježíška jako JežkaJ.

 Navíc dnes už jde úplně o něco jiného, než o ty dárky. Tedy mělo by jít. V reálu sice někde (mnohde) začíná druhé kolo, kdy se najíždí k babičkám, tetičkám a jiným příbuzným, kde se včerejší dárkování opakujeJ, ale skutečnou podstatou tohoto dnešního svátku je rozjímání.  Jedno, zda věřící či ateistické. Měly by prostě konečně  nastat  duchovní hody, však jde o Boží hod. Věřící s návštěvou kostela, méně věřící rozjímají doma, pokud možno v tichu a klidu. No, to je, pravda, trochu utopie, ale za pokus to stojí.  Kdy jindy v klidu relaxovat než na Boží hod vánoční?

Třeba s novou knihou od JežkaJ či Ježíška. Nebo prostě jen tak.  Svátečně, poklidně, pohodově….Prostě duchovní hody....

Mimochodem, jak si představujete Ježíška Vy nebo Vaše dětiJ? Já takhle nějak:-)