Dvě jedničky

By mohly značit, že všechno bude dvojnásobně dobré? Po náročném desítkovém roce bychom si to všichni určitě zasloužili.:-)

Proto připíjím na zdraví- všem Vám tady na blogu:-) svým virtuálním i reálným přátelům

Přeji do nového roku hlavně hodně zdraví

Pak samozřejmě štěstí - lidé na Titanicu také byli zdraví:-) a chybělo jim štěstí. Stačí ta pověstná kapička.

Přeji  nám všem, aby příští  rok byl pohádkový, štěstí opravdové, láska nekonečná, přátelé spolehliví, problémy vzdálené, budoucnost skvělá 

 /a blog čtený:-)/

    Hezký rok 2011 - na zdraví

Soutěžím, tedy jsem:-)

Jsem od přírody soutěživý typ. Ne nikterak dravý, naopak. Jen si občas ráda zahraju, zasoutěžím. A jelikož pan nakladatel mi tvrdí, že se nemá usínat na vavřínech a pořád se o něco pokoušet, pokusila jsem se poslat novelku do soutěže Knižního klubu. A jelikož tam jde o hlasování, nechávám tady odkaz, a kdyby tam náhodou někdo zabrousil a ukázka, kterou organizatoři vybrali, ho zaujala, může mi, prosím, kliknout hlas. Jmenuje se Vystěhování . Ovšem v té záplavě rukopisů....vždycky zas a znovu žasnu, kolik grafomanů je mezi námi. A v tom moři se jeden snadno ztratí. Přesto se pokouším. Takové odnikud nikam:-) Prostě soutěživý typ:-)

Zadarmo

Jak je v Praze něco zadarmo, vracíme se zpátky do minulosti, do časů nekonečných front. A je jedno, že mrzne až praští. Měla bych být zvyklá, přesto vždycky zapomenu a pak jsem překvapená. Jako dnes odpoledne. Už čtyři dlouhá léta máme na Letné zavřené Technické muzeum. V době rekonstrukce ho stačili i náležitě vytunelovat, jak onehdá proběhlo tiskem a což se stává českým národním rituálem. A to byl v čele muž s opravdu historickým jménem, jakýsi Horymír - čí, to už si nepamatuji, ale zjevně nepádil k Neumětelům, ale tipla bych to někam na Seychely.:-) Nicméně muzeum se má znovu otevírat s novým vedením a dnes byl takový ukázkový den. Říkala jsem si, že když to mám u nosu, bylo by to hezké zpestření vánočního volna. Zejména, když mi paní doktorka dneska dala další injekci a tak zase mohu chvíli chodit jako člověk. A tak jsem se vypravila. Ovšem cíle jsem se nedobrala. Již zmíněná fronta mě o požitek z návštěvy muzea obrala. Jako bytostný odpůrce front bych tu nestála ani normálně, natož v takovém mrazu. Přesto se fronta klikatila dost daleko a zdálo se, že zájemců o kulturní zážitek dokonce přibývá. A tady jsem také zaslechla onu větu, že když je v Praze něco zadarmo, jdou lidi i do muzea. Já jsem tedy nešla, ale zase jsem své chátrající tělo protáhla po Letné a to je co říct:-) A do muzea se vypravím až za nějaký obolos. Bez fronty.

Pobavit Boha

Říká se, že chcete-li pobavit Boha, seznamte ho se svými plány.:-) Nechci tady rozkrývat svoje nitro ani vytvářet novou pětiletku. Jen bych se chtěla zmínit, že bych v roce, který má dvě jedničky na konci, ráda zkusila vydat dvě knížky.:-) Poslední slovo samozřejmě patří ani ne tak Bohu, jako nakladateli, proto to neplánuji, jen navrhuji. Svého času vznikla vize dvouleté periodicity. A protože Odnikud nikam vyšlo v roce 2009,( Jan Heřman 2007) zákonitě přichází rok dalšího vydání:-) V merku mám knihu, která dějově zůstává ve vystěhované oblasti, jen si víc pohrává s myšlenkou totálně nasazených lidí, na které se asi dnes už trochu zapomíná. A ta druhá odvážná myšlenka, to jsou ty dlouho avizované školní perličky, které by teoreticky mohly vyjít k prvnímu září?:-) Symbolicky. Zatímco druhá kniha by se vrhla na vánoční trh:-)Tak, to jsem to tady hezky naplánovala a pobavila Boha a pana nakladatele. Jsem zvědavá, jak se k tomu postaví. Oba:-)

Setkání s pamětníkem

Dnes mě vyhledal starý pán, který četl mé knihy. To se mi tedy stalo poprvé, že by mě někdo navštívil kvůli mým knížkám. Trochu zaskočena jsem ho samozřejmě vyslechla. Pán byl pozitivně naladěn, knihy se mu líbily a měl potřebu mi to sdělit. Co bych lhala, to potěší. Ovšem to nebyl samozřejmě hlavní cíl jeho zimní návštěvy. Přišel mi nabídnout příběh. Jelikož mě ale dnes čekala rehabilitace, protože stále více připomínám chromou stařenku než ženu v nejlepších létech, museli jsme jeho vyprávění posunout na jindy- doufám, že i na méně mrazivěji. A tak jsem zvědavá, co se dozvím. Zatím je vše zahaleno vánočním tajemstvím:-)

Notorický útěkář

O vánočních svátcích vždycky Zachariáš uteče. Je to jeho jakási vánoční tradice. A přestože, poučeni léty minulými, ho hlídáme jako oko v hlavě, nesmí na krok, přesto si vždycky najde skulinku a zdrhne. I dnes tomu tak bylo. Stačila chvilka, než jsem vydolovala z kapsy vodítko, a byl fuč. Nastala klasická fáze hledání a nakonec se, jako vždy, vrátil sám. Naštěstí i on stárne a vrací se brzy. Když se kdysi ztratil na celý den, skoro jsem ho oplakala. Dnes přišel úplně z jiného směru, než kde byl spatřen naposledy.Výraz značně provinilý, krok nejistý, ví, že udělal něco, co nesmí. Tváří se jako neviňátko a koulí očima, jakože on za to opravdu nemůže. Já, jakožto vrchni rozmazlovatelka, mu samozřejmě všechno odpustím, a kázání, které dostává od ostatních,jde jedním jeho rozježeným uchem tam a druhým ven. V utíkání je prostě génius. Spokojeně si lebedí u topení a myslí si něco o své vánoční misi.  Asi tam někde má někoho, komu prostě každoročně musí popřát respektive poblafnout  k Vánocům nebo k Novému roku. Ovšem vánoční pohled by byl jistější:-)

Dárky

Největší radost z dárků, a to nejen ze svých, ale i z našich, má Zachariáš:-) To je úplný vánoční pes. :-)