Upálí či neupálí

...  mě, toť fatální otázka dnešního dne. Ve středověku bych zákonitě neměla šanci, byla bych upálená už dávno:-) V dnešní rádoby osvícené době se mi podobné exekuce asi nedostane, i když by se jistě našli tací, co by nebyli proti. Nicméně je pátek, poslední dubnový, čeká nás nejkrásnější měsíc v roce, to vše evokuje dobrou náladu:-)Asi i díky tomu sluníčku se mi do myšlenek trochu vetřela představa letní dovolené. Řešíme to už dlouho, a tak mi nedá nezeptat se i tady? Jeli byste letos na dovolenou do Řecka? Když totiž pominu islandskou sopku, která se může probudit a uvěznit nás tam déle, než by se jednomu líbilo, děsí mě ty zprávy o jejich státním bankrotu. Pravda, tady to není o moc lepší, ale přeci jenom. A tak nevím, jet či nejet? Je to trochu hamletovské, to dnešní čarodějné povídání. Ale to se tak někdy naskytne přehršel otázek –(přehršel nebo přehršle? ) Mám ráda ten dnešní ohňový rej, byť za našeho mládí se nás snažili přesvědčit, že jde o vatru přátelství a míru:-) Marně. Poslední dubnový večer se vždycky pálily čarodějnice, a tak tomu bude i letos. Ale je mi už teď jasné, že víc než ohnivého nebezpečí se musím obávat šíření hluku:-) Už od jedné se totiž ve Stromovce scházejí (a hlasitě o sobě dávají vědět) účastníci letošního Majáles. Budiž, Majáles je hezký tradiční zvyk, nicméně v poslední době se vždycky zvrhl v nekontrolovatelný a hlavně neposlouchatelný řev mnoha hudebních skupin. Jejich zesilovače nesou hudbu, kterou proti své vůli musí poslouchat celá Letná, pěkně daleko a hlavně pěkně dlouho. A to již dneska avizovali, že to bude až do půlnoci. Z toho vyplývá, že do půlnoci jim to někdo povolil ( ten jistě na Letné bydlet nebude) a je to tedy do té doby legální. A nelegálně tam budou řvát minimálně do tří, protože potencionální stížnosti slušných a spánku chtivých občanů se budou řešit či neřešit až někdy v budoucnu. Budiž se pod nimi Blanka propadne!!! Zda propadne či nepropadne jistě byla aktuální otázka, neb si tam přizvali statika. Z toho usuzuji, že řev to bude tentokrát vskutku čarodějnický. Takže nakonec fatální otázka dnešního dne je jiná – ohluchnu nebo neohluchnu? Či možná ještě lépe – zblázním se nebo nezblázním? Ale i tak mám tento pradávný keltský zvyk ráda. Hořící oheň, opečené buřty, příjemná společnost. Konec týdne jak má být:-) A všem milým čarodějkám přeji bezpečný let a pěkný večer:-)

Hvězdy na vrbě

   Vyčistit si hlavu po středečním hektickém dni jsme byli v divadle na Fidlovačce. Mám to divadlo ráda, i když jeho dostupnost je pro mě trochu složitější. Je to takový výlet na druhý konec Prahy, a protože začínají dlouho, logicky i dlouho končí. Když chceme stihnout ještě nezbytnou hodnotící sklenku po představení, je návrat z Fidlovačky vždycky až v pozdních hodinách. A pak se špatně vstává. Tentokrát mi ale legendární bigbítový retro muzikál v duchu 60. let v režii Pavla Šimáka na jednu stranu vyčistil hlavu, ale zároveň rozbouřil migrénu a zuby, (a to tak že velmi), takže jsem dnes dokonce musela do zubní ordinace. Než mě paní doktorka vzala, mohla jsem si promítat včerejší představení, kdy jsme se spolu s živou kapelou na scéně pod vedením Ondřeje Brouska ocitli v příběhu středoškolaček, které v srpnu 1968 nacvičují družební koncert, na němž bude přítomen i sovětský generál:-)   Díky tomu, že pražská MHD si jezdí, jak chce, se v dobrodružství přeměnil i prostý fakt včasného příchodu do divadla. Ale s jazykem na vestě a lístkem u uvaděček to dopadlo následovně: dosednutí na tvrdou lavici (specialita tohoto divadla:-() a opona se rozjíždí. Chvíli vydýchat a vnořit se do příběhu. Byl to návrat do známé atmosféry dívčích školních šaten, tělocvičny, studentských lásek, dobového žargonu a nadějí v tzv „lepší zítřky“… Hlavně písničky evokovaly dobu malin nezralých, mladí herci skvěle zpívali a reformovaný soudruh v podání Daniela Rouse nadchl dámskou část publika. Představení tedy mohu vřele doporučit:-)Samozřejmě bez následné bolesti zubů, která mě ve finále stála 900 Kč,- a posezení v zubařském křesílku.
  S opravenou šestkou jsem se tedy mohla směle vydat s panem nakladatelem do cukrárny, ale Erhartovým lahůdkám jsem raději odolala a spokojila se se sklenkou dobrého bílého. Mám tedy po dnešku opět jasněji ohledně toho, jak porosteme s knihou. Krom toho jsem získala i nádhernou publikaci o Přemyslovském Krivoklátsku a materiály k divadélku Romaneto. To vše můžete na vlastní oči spatřit na Světu knihy, kde se normálně prodává už od čtvrtka(to je informace pro Majdu a Wlčici:-)). Posezení s panem nakladatelem bylo příjemné a přínosné a tak uvidíme za dva týdny, jaké naše schůzky přinesou ovoce. Po dvou sklenkách bílého vína to mělo všechno barvu růžovou a já doufám, že to bude stejně zabarveno i bez podpůrných prostředků:-)
Migréna ustupuje, zuby nebolí, lze se tedy chystat na zítřejší slet:-)

Čas letí jako bláznivý:-)

Jaroslav a Jaroslava

    Dnes by měl svátek můj dědeček Jaroslav. Je to u nás v rodině tak trochu jako u Lucky.Jen ta čeština asi tak hezky nepojmenuje dědečka slovem stařeček, jako moravština:-)S dovolením si to slovo vypůjčím, i když u Lucky to bylo vlastně obgenerační. Ale můj stařeček se narodil skoro před sto lety, takže to je vlastně prastařeček:-) Tak tedy stařeček Jaroslav měl syna Jaroslava, ten bohužel zemřel jako miminko. Proto jeho jméno dostala  dcera Jaroslava. A aby bylo tradici učiněno zadost, i ona slavila svátek na Jaroslava. Asi to možná bylo i tím, že Jaroslava jako žena patrně nebyla v kalendáři ( nyní připadá na prvního července) A tak se u nás vždycky slavilo společně. Ani jeden z nich už nežije. Zatímco stařeček se dožil požehnaného věku osmdesáti dvou let, teta Jaruška odešla v pouhých jednačtyřiceti. I tak si na oba vždycky dvacátého sedmého dubna vzpomenu. A spolu s nimi blahopřeji všem Jardům a Jaruškám, protože i dnes mnoho Jaroslav slaví na Jaroslava.:-) K tomu všemu se mi dnes konečně uzdravila masérka, takže po strašně dlouhé době jsem ulehla na masérský stůl a pokoušela se díky aromamasáži relaxovat. A vcelku úspěšně. Třídila jsem si přitom nápady na Svět knihy a ve čtvrtek se mohu bez obav sejít s panem nakladatelem. Večer ovšem hodlám připíjet na zdraví a vzpomínku všem mým milým Jaroslavům a Jaroslavám:-)

Ledňáček

   Ne snad, že bych uprostřed Prahy zahlédla tohoto drobného ptáčka. Spíš si vybavuji knížku Karla Nového - Ledňáček, kterou jsem četla jako dítě. Ale můj dnešní Ledňáček je odkazem na včerejší večer v divadle Ungelt. Je to hra pro tři herce – Alenu Vránovou, Petra Kostku a Františka Němce. Již samotná jména svědčí o výborných hereckých výkonech a skutečně takové byly. Ungelt mám ráda, scházíme se tam vždycky už kolem sedmé, dáme lahvinku sektu(ungeltový rituál) a pak vzhůru za kulturou. Pro nedělní večer úžasný zážitek. Tentokrát se sice sekt nekonal, ale i tak představení stálo za to. Jiný úhel pohledu na stáří. Když to tak v pozdním věku bude, bude dobře. Do práce jsem proto odcházela příjemně naladěna. Tam se to naladění poněkud rozmělnilo, a přestože je dnešek dnem duševního vlastnictví, ve škole to evokovalo situaci, že podobný majetek nikdo nevlastní. Čekalo nás plno souborných zkoušek, neb maturanti do školy moc nechodí a pomalu nastává čas platit účty. Takže za své absence musí vykonat opravnou zkoušku, chtějí-li vůbec být připuštěni k maturitě. A protože to vesměs chtějí, seděla jsem celé odpoledne u jejich zkoušení. A to bylo poprvé, podobných atraktivních odpolední mě čeká ještě plno. Zvečera ještě schůzka s rodiči, kteří jindy nemohou, takže doma jsem cca v sedm, poměrně vyčerpaná. Strašně mě v tomto ohledu fascinuje veřejné mínění, které vytrvale tvrdí, že učitelé si ve škole v podstatě jenom hrají s dětmi a po obědě jsou všichni doma. Po obědě bych byla doma tehdy, kdyby mě skolila nevolnost nebo brutální žák, a já opouštěla školu v sanitce. Jinak těžko. Ale házet hrách na stěnu a vysvětlovat, že je to všechno trochu jinak nemám rozhodně v úmyslu. Ani na to nemám sílu. Tupě se chystám na další den. A při pohledu na kalendář mě napadá, že je dneska vlastně výročí výbuchu Černobylu. Byli jsme tenkrát na gymplu a na chmelu. Bylo krásně a nám nikdo nic neřekl. Až zpětně jsme se dozvídali, že  třeba v dešti nebylo radno se pohybovat venku. Nás agilní soudruzi vyhnali zavádět chmel a mohli jsme se vzpínat sebevíc. Šlo se. Náš odpor podpořený chabými vědomostmi o tom, co se děje, jsme spíš brali jako veselou studentskou vzpouru - my tam nepůjdeme, nepůjdeme- a nakonec jsme samozřejmě museli. Až zpětně nám došlo, že jsme vlastně měli obrovskou kliku, že nebyly žádné následky. I když člověk nikdy neví. A také si vybavuji, jak nahnali Závod míru okolo Kyjeva. Když se tady závodí ve jménu míru, žádná radiace tady není. Soudružská propaganda prostě neznala hranic. Co se stalo s těmi závodníky, se pak už samozřejmě do médií nedostalo. Uf, ještě, že je to už pryč. Doufám, že si na to před volbami vzpomene dostatečné množství lidí. To se mi ale ten dnešní Ledňáček rozvinul úplně jiným směrem. Končím, jdu hodit oko na Kriminálku Anděl, zajímá mě, jak to ten Viktorín dneska zase napsal.

Romaneto

Duben v Paříži

Na dnešní neděli mám novou knížku: Duben v Paříži. Koupila jsem ji jak kvůli názvu - moc bych si přála strávit celý duben v Paříži, toulat se kolem Seiny, navštěvovat všechna ta pařížská muzea, posedávat v jejich kavárnách. Žel, to je jen představa a název knížky ji tak hezky zhmotnil, že nešlo ji nekoupit. Příběh už tak idylický není, z obálky jsem vyčetla, že jde o válečnou romanci okupanta a Francouzky, takže to jistě bude zajímavé a dramatické čtení. Těším se. Zase bych chtěla vystavit nějakou literární minianketku,i proto, že v uplynulém týdnu odešli dva naši spisovatelé. Oba nečekaně a ve věku, kdy se neumírá. Ladislav Verecký měl 54 let, Jan Balabán dokonce 49 let. Celkem mě to zaskočilo, hlavně proto, že to bylo tak nečekané. Podobně mě kdysi šokovala smrt Alexandry Berkové. Zažila jsem ji na besedě, vitální a plnou energie. A do měsíce jsem četla nekrolog. Ale nechci tady řešit osudové okamžiky a nechvalně známé a léty prověřené, že nevíš dne ani hodiny. Stroze řečeno, je to pro naši literaturu docela ztráta. A tak budu anketou mířit do literární současnosti. Koho čtete ze žijících autorů? Neděle je ale krásná, počasí ukázkové. Je tak hezky, že mi velmi rychle uschnulo prádlo, čímž vyvstala nikdy nevyřešená otázka, kdo to zase vyžehlí? Doma je to prostě odnikud nikam, ale  venku duben nastavuje vlídnou tvář, což je fajn. A k tomu Duben v Paříži- nebo radši duben v Paříži:-).....?