čtvrtek 7. prosince 2023

Koncert v Ludmile

Asi už je možné napsat, že jde o tradiční koncert. Pro Moje velké přání. V Ludmile. 

Dnes večer.  Druhá velká adventní akce Nadačního fondu Moje velké přání. V neděli věnce, dnes koncert.

Pokud třeba budete na trzích na náměstí Míru, zastavte se i na koncert.  

Nebo přijďte cíleně. Stanete se tak součástí zajímavého projektu. 

A sluší se upozornit na Listy Prahy 1, kde se lze dočíst nejen o spoustě zajímavých věcí, ale najdeme tam i anotaci koncertu. 

A třeba Vás napadne někdo, kdo by si něco přál. Nějaký zážitek. Nadační fond se pokusí mu to splnit. A nejen v adventním čase. 





A tady už edit, čili jak to dopadlo.
 Koncert byl krásný. 
 Vzpomněla jsem si na ten první, který proběhl v době covidové. Tehdy se zdálo, že bude volněji a pak najednou bác, zakázali trhy. Ze dne na den. A zrovna v den našeho prvního koncertu. Byli jsme tam tehdy tak trochu ztracení, byť koncert byl nádherný. Ale lidí bylo opravdu málo. 
Ale další rok už to bylo lepší a letos bylo takřka narváno, řekla bych. 
Ten prostor v Ludmile je sám o sobě krásný. A když v něm zní výborná hudba, je to zážitek.

   Zážitek jiného druhu je vždycky u vstupu. Vysvětlit lidem, že nyní je na hodinu kostel vlastně nepřístupný, je zde koncert a tak prosím, přijďte později, je někdy úkol nakřka nadlidský.  "Nebo můžete na koncert, samozřejmě...," nabízím:-) 
"Na koncert vám kašlu," sdělila mi jedna nenaladěná turistka.
Jiný pán se zase agresivně domáhal práva prohlédnout si architekturu, protože prostě chce. 
Jedna dáma na mě štěkala, že ona už dala na charitu miliony, tak snad sem může zadarmo.
Další mi řekl, že se se mnou nebude bavit, kostel patří všem a tudíž on se tady bude procházet s fotoaparátem navzdory všem. 

No, nebylo to jednoduché. Naštěstí takových jedinců nebyla většina, spíš naopak. Byť ti, co byli tak agresivní, dokázali potrápit:-).

Ale vše nakonec dobře dopadlo, koncert proběhl a turisté zase mohli dovnitř.
 A Nadační fond Moje velké přání se sem chystá zase za rok:-).
Nicméně, do té doby, nebojte si něco si přát. Přání se mají plnit a fond je opravdu plní. 













středa 6. prosince 2023

Písně v obchoďácích

Melodie vánočních písní pronikají z obchodních center a přeplněných trhů do prosincových ulic a vtírají se pod čepice spěchajících lidí. 

Advent vrcholí.

„Nenechám se pohltit. Letos budu v naprostém klidu.“ 

Mantra, kterou se mnozí pravidelně zaštiťují, aby pak, stejně jako každý rok, podlehli. Někteří více, někteří méně, ale uniknout se vlastně moc nedá.

 Většinou v předvánočním čase nastane taková anomálie pohybu, že navzdory zrychlení stejně nic nestíháte.

„Copak asi bude letos?“ napadá mě.

 Je to už skoro tradice, že spoustu věcí konáme navzdory loňským předsevzetím. Jako že nebudeme nakupovat ani nic péct, vynecháme vánoční večírky stejně jako nebudeme shánět dárky na poslední chvíli.

Na realizaci předsevzetí stejně většinou nedojde.

„Budou zase vanilkové rohlíčky a vosí úly?“

„Můžu napsat Ježíškovi, co bych si přál?“

 „Samozřejmě, že můžeš napsat. A rohlíčky už mám hotové,“ slyšíme se pravidelně odpovídat. 

Kdo by také odolal dětsky nevinnému pohledu, byť otázka je veskrze manipulativní a vypočítavá.

Dobrá, Vánoce pro děti. Proti tomu se skoro nedá nic namítat.

Radikální řešení.

Letos Vánoce nebudou.

„Jak nebudou?“ Vidím ty překvapené obličeje všech věkových kategorií.

„Je to přeci tradice!!“

Tradice se mají dodržovat. Vyslechla jsem smršť argumentů, aniž bych vysvětlila, že nechci svátky rušit, jen je prožít jinak.

Bylo ale pozdě. Pustili se do mě jako sršni.

Zvláštní, jak vás takové nepochopení vyvede z míry. Až dosud jsem vánočními zvyky cítila poněkud obtěžovaná, a pokud jsem nějaké dodržovala, tak nějak ze setrvačnosti. 

Teď se situace obrátila.

Oni všichni Vánoce vyžadují v pradávné podobě. Cítila jsem se zaskočená. Ale na druhou stranu potěšená. Něco se asi povedlo vytvořit, když by to všem doma najednou chybělo.

Tak nechť je tomu tak i u vás doma.

 A nejen o adventu a svátcích. I v celém příštím roce. Tradice ruku v ruce s tím novým.

 A přitom v klidu, v tom vnitřním.


Psáno pro Listy Prahy 1






 


úterý 5. prosince 2023

Ozdoby

Vždycky, když vypukne adventní doba, vzpomenu si na prastaré vánoční ozdoby. Kdysi je představovalo několik jablek, posléze byly ozdoby pouze slámové či papírové. 

Časy se mění, vánoční ozdoby logicky také.

A zatímco dneska se objevuje maximální různorodost, za časů dávných i nedávných bývalo zdobení vánočních stromků dost jednotné.

Pamatuji si, jak mě vždycky bavilo nakupovat ozdoby nové, protože ty staré přeci patřily do minulosti. Nebývalo sice zrovna moc na výběr, ale vždycky jsem měla pocit, že bych měla ozdoby oživit. Kdykoliv jsem pak zdobila vánoční stromeček, byla jsem přesvědčena, že ty nové jsou prostě nejlepší.

Nechtěla jsem nic ze slámy. Držela jsem se tehdejších novinek, které jsem považovala za moderní a hezké.

To vnímání se časem hodně posunulo. Dneska už slámové ozdoby vůbec nezavrhuji. 

I když nejradši ze všech ozdob mám pradávné, ručně vyráběné baňky.

Snažím se je zachovat pro další generace, přitom děti samozřejmě mají své vlastní ozdoby

 a trendy vánočního zdobení.

    Objevila jsem ale nedávno, že existují sběratelé vánočních ozdob, že fungují burzy 

a dávné dekorace vánočních stromů předchozích generací se dají pěkně zpeněžit. Ne snad, že bych se to chystala udělat, jen mi to připomnělo pomíjivost módních trendů. A trvanlivost ruční, dobře odvedené práce, protože je rozdíl, vlastníte – li plastovou, kdysi moderní a nerozbitnou ozdůbku, či zda se vám na stromku skví křehká skleněná krása.

 Napadlo mě také, že ta křehkost a něha jsou vlastně symbolem trvanlivosti. Tím, že o ně někdo pečoval a staral se o jejich existenci, vydržely přes různé módní a životní výkyvy až dodnes.

  Ač to tak většinou nevnímáme, a hledáme symboliku vánočních svátků jinde, můžeme ji objevit i v křehké kráse vánočních ozdob. Ty kvalitní a dávné tak vlastně mohou být inspirací pro mnohé naše vztahy. Jen ty, o které se s láskou pečuje, vytrvají navzdory všemu. 

Mějte tedy, nejen adventní čas, plný křehké krásy, o kterou je nutno se starat, ale která pak přetrvá desetiletí. 

Stejně jako dávné vánoční ozdoby.






pondělí 4. prosince 2023

Adventní věnce

 Včera, v hotelu Panorama, pro dobrou věc. Nadační fond Moje velké přání, jako již tradičně, nabízí možnost vyrobit si adventní věnec. Výdělek pak jde na plnění dalších přání. Dnes byla tvorba věnců zpestřena návštěvou paní Báry Hrzánové, která zde četla z knihy 

o Babičkách a dědečcích, do které sama také přispěla. 

Tobiáš sem ovšem nesměl, není to zde v hotelu dog friendly. Což nám samozřejmě bylo líto.

Ale co už jeden nadělá....

Akce se vydařila i bez jeho účasti, přišlo dost lidí, vyrobilo se plno věnců a prodalo několik knih. Také si můžete zakoupit knihu, jako vánoční dárek třeba:-) . 

Takže adventní doba je zahájena a plnou parou nyní plujeme k adventnímu koncertu v Ludmile, ve čtvrtek na náměstí Míru.

Hezký adventní čas. A gratulace všem Barborkám:-)




























neděle 3. prosince 2023

SMS

 Dnes je výročí smsky:-)  

Nevím, jestli je pořád v kurzu, zprávy se dnes posílají na mnoha různých platformách. Nicméně, jenom sms zpráva má dnes narozeniny. Už jednatřicáté, tedy nejde o kulatiny. Přesto mě to zaujalo, hlavně asi proto, že jsem se někde dočetla, že první sms zpráva se vydražila za skoro tři miliony korun!!

Moc si tedy neumím představit dražbu sms zprávy a co z toho dražitel má, ale on asi ví. Získá prý  protokol prvního textu, kterým bylo přání k Vánocům. Tedy Merry Christmas...

Nu, zjevně všechno má svého kupce. I sms zpráva. 

K nám do Čech dorazily smsky někdy v devadesátém šestém, s limitem na počet znaků a pěkně drahé. Přinesly proto zkratky a smajlíky. Cílem bylo narvat sdělení do co nejmenšího počtu znaků.

Pokrok a čas přinesly zlevnění zpráv, jejich prodloužení, ale také již zmíněné jiné platformy. SMSky už dnes tolik neletí. Pojem MMS či EMS již dokonce skoro upadl v zapomnění. 

Ale když jsou ty narozeniny, proč si essemesku znovu nepřipomenout. Blíží se Vánoce, to bude smsková smršť, takže ona to ještě nevzdává. A časy, kdy odeslání jedné zprávy stálo i dvanáct korun, jsou dávno pryč. I Veselé Vánoce můžete poslat úplně zadarmo, znovu už je nikdo nevydraží, natož za takové miliony. 

Leda snad, kdyby šlo o sms poslední:-)



A navíc začal adventní čas, máme krásný věnec a Praha je celá zasněžená, je krásně na světě:-¨)













sobota 2. prosince 2023

Husák si myslí, že je Věra Čáslavská

 Respektive, abych byla přesná, jak si Husák myslel, že je Věra Čáslavská. Divadelní představení v Komorním Kalichu. 

Tentokrát v hlavní roli Tomáš Matonoha.

Šla jsem s velkým očekáváním a odešla s velkým zklamáním. Navzdory všem recenzím jsem to vnímala jako velkou šílenost. 

Bláznivé ( to by mi asi tak nevadilo), ale trapné, sázející na laciný prvoplánový humor, vulgarity, afekty, hysterii. Nemohla jsem se dočkat konce. Asi by bylo lépe odejít, ale nakonec jsme se dotrápili do konce. 

Šílený. 

Přemýšlela jsem, zda na to vzít děti. Někde jsem četla, jak se odborníci a kritici školství vyjadřují v tom smyslu, že je to nejlepší dějepis, jaký může být. Že tu děti pochopí moderní dějiny, ty československé tedy. 

Pokud je to cílené na děti, pak, bohužel, rozumím, těm záplavám vulgarismů. Většina rádoby osvícený tvůrců pro děti a mládež si dnes opravdu myslí, že " hovno, prdel, sračka, to je naše značka"! A pokud tam nezařadí nadměrné množství těchto výrazů, tak děti nezaujmou. 

Smutné. Ale je to tak. 

Jinak, jako učebnice dějepisu by to mohlo fungovat v případě fakt poučených studentů, těch, co o dějiny mají zájem a trochu něco ví. Jinak nemají šanci tomu rozumět. 

Takže ani z pedagogického úhlu pohledu jsem z toho nic nevytěžila. 

Byl to prostě omyl. Tohle představení se nevyvedlo, nelíbilo se mi, vnímám ho jako fakt velkou trapárnu.  






pátek 1. prosince 2023

Poslední jednička

 První prosinec patří k těm jedničkám, které mají své kouzlo. Takový začátek konce.

 Letos navíc startuje adventní víkend, byť mnohde adventní trhy a rozsvěcování stromů začalo už minulý týden. Aby se to stihlo, když je letos advent vlastně tak krátký. Poslední adventní neděle je na Štědrý den.

Tak hezké adventní dny.

Dnes tomu dodává atmosféru husté sněžení. Vtahuje nás do prosince pěkně intenzivně. 

Tobiáš má ze sněhu obrovskou radost. Dovádí jako divoch. Nechápu, že ho nezebou tlapky. Vypadá, že je ve svém živlu. 

"Tlapky" naopak zebou mě. Nejvíc při očišťování auta. A při jízdě mě pak "zebou" nervy. Dnešní město logicky sníh zaskočil a blbě se jelo. Tomu i rozumím. Stejně jako tomu, že pravidla praví, respektive přikazují, že musíš přizpůsobit jízdu podmínkám. Myslím ale, že by to mělo platit i pro chodce. Ti, které jsem potkávala já, se ovšem tvářili, že se nic neobvyklého neděje, tudíž jako vždy, skákali do vozovky bez rozhlédnutí, uši zacpané sluchátky a jdou. Oni mají ta práva...

Že na neupravené zasněžené ulici prostě na místě nezastavím / a když jo, plynule do mě najede další nešťastník/ je jim jedno. Oni prostě jdou a přizpůsobovat se nebudou. 

Jistě je tomu tak na obou stranách, jinde to vidí jinak. Já reflektuji svou cestu domů, jindy cca dvacet minut, dnes hodinu a půl. A podobných chodců jsem potkala asi šest. Nesejmula jsem nikoho, díky bohu. Ale nervy "zábly".

Nu, nevadí. Sněží dál, zima je krásná, Stromovka zasněžená a Tobiáš jásá nad nadílkou. Tak snad bude ten advent opravdu hezký:-)