Zoo postřehy

Když už jsme nedávno byli v zoo, nedá mi to trochu neglosovat. Nebude to tentokrát o zvířatech a o mém ambivalentním vztahu k zoologickým zahradám. Bude to víc o lidech, měla jsem čas pozorovat, přemýšlet. Lidí tam při naší poslední návštěvě nebylo mnoho, ráno dost pršelo, takže to bylo takové průchodné. Víc k pozorování. 

V celé zoo je zákaz kouření. Přesto jsme potkali několik lidí s cigaretou, klasickou. Asi dva se skrývali v křoví, aby je nikdo neviděl. Jedna dáma v legínách se nežinýrovala vůbec. Tlačila kočárek a bánila o sto šest. Zákaz nezákaz. Vždycky mě v takových chvílích napadá, jak pak máme ve škole po dětech něco chtít, když mají doma takový vzor. ,,,

Další zajímavost byla u jídla. Několik zuřivých matek tam svoje děti vychovávalo řevem. Nejez to, nechoď tam, lízej tu zmrzlinu!! Pořád dokola. K tomu cigaretu, pro změnu elektronickou. Sem tam vulgarismus typu:drž už hubu nebo seď ty hajzle...

Jinde je zase nechali lézt takřka do výběhu dle hesla, že děti přeci mohou všechno...

Skupinové halekání typu, tak co mámo, kam teď deme? 

Co myslíš, táto? Kde sou ty gorily...

Nu, říkáme si každý doma jak je nám libo, ale když je to přes půl zahrady, stává se do poněkud prapodivným, že? 

 Zároveň plno psů / včetně Tobiáše/, glosuji, nekritizuji:-)

Nicméně, je to trochu kolaps civilizace, vodíme psy do zoo, ukazujeme jim jiná zvířata v klecích a ještě jim k tomu vyprávíme a vyptáváme se, jak se jim to líbí??!  

/ Bylo nás víc, takových:-(/

A tak si říkám, kdo vlastně do té zoo chodí? Je to klasický vzorek naší společnosti?

Psi mi přišli trochu ujetí, což ostatně pejskaři asi jsou. 

Děti jako oběti svých rodičů, což ostatně také většinou jsou. 

A takový aha efekt,  že i když vezmu děti do zoo, tak může ta výchova docela pokulhávat...

Myslím si já...?

Anglická zahrada

 Když depku, tak pořádnou. Hodně mě baví způsob jejího psaní, líbí se mi. Ale ta témata? Šla jsem do této četby dobrovolně, ale je to, jako bych si dobrovolně zvolila nějaké sadomasochistické období. A vskutku nejde o žádnou laskavou procházkou zahradou anglického typu. Nebo dokonce v Anglii.

Je to na námět skutečné události. A to je fakt hrůza. 

Snad to tedy dočtu, ale asi z toho budu mít noční můry a špatné sny. 

Odevzdáno

V poslední červencový den jsem odevzdala všechny klíče a napsala tak definitivní tečku. Navzdory tomu, že už je to trvající proces, od konce května se dějí převratné věci, je to nyní ten úplně poslední den. 

Konec.  S pocitem křivdy. A určité prohry...

 Ale už i s novou nadějí, že to jinde bude lepší. 

Možná....

Každopádně, všechno je jinak a začíná se nová etapa.

 

Neobjasněná vražda

Takový historický pomníček středověkých kriminalistů je vražda Václava III. v srpnu 1306 v Olomouci. Je to vymření Přemyslovců po meči a dodnes se neví, kdo to udělal. Potencionálních podezřelých je poměrně hodně, leč skutečný pachatel stále neznámý.  Je víc než jisté, že jeho jméno se nikdy nedozvíme, je to taková záhada,  řekla bych, že poměrně dráždivá. Nejasnost je vždycky lákavá, kdo to asi byl? 

Nicméně, výsledek byl takový, že onen horký srpnový čtvrtek roku 1306 vstoupil do učebnic dějepisu jako den vyvraždění Přemyslovců a jejich vymření po meči. 

Linie po přeslici v našich dějinách většinou nikoho moc nezajímá, žili jsme, a vlastně dost ještě žijeme, v hodně patriarchální společnosti. Že by na trůn tehdy nastoupila jako plnohodnotná královna jedna z Václavových sester, nikoho ani nenapadlo. Leda jako manželka, což vyzkoušely obě, aby se nakonec do dějin zapsala Eliška. Jako žena panovníka z nové dynastie a matka slavného Karla.  Přitom ona sama měla takový potenciál, že kdyby vládla sama, určitě by to zvládla.  S tím se ale tehdy vůbec nepočítalo. Ostatně, první ženou, které se to u nás povedlo, byla až o čtyři sta padesát let později Marie Terezie a i ona byla vlastně první i poslední. 

A kdybychom šli do detailů, tak oni vlastně Přemyslovci tehdy vymřeli po té legitimní linii. Ještě tu byla linie nemanželských potomků, která se držela až do šestnáctého století. Posledním Přemyslovcem tak byl Valentin Hrbatý. Nad jeho hrobem pak rituálně zlomili meč, jakože rod opravdu definitivně vymřel po meči. Do učebnic dějepisu to ale už nedoputovalo:-)

A teď je takovou veřejnou anomálii zajímavý zvyk dohledávat u amerických prezidentů přemyslovské předky. Již několikrát jsem podobný text četla, což působí dost úsměvně, hlavně proto, že vždycky nějakou linii najdou.  Prostě když se chce, vytvoří se úplně všechno. I rodokmen Přemyslovců. 

Nicméně, dnešek je právě díky jim historicky zajímavým dnem.  Jak pro historiky, tak pro kriminalisty. A vlastně hlavně pro genealogy:-)

V zoo

 Tentokrát ne s dětmi, ale se seniorem. Plnili jsme přání.

  Moje velké přání splní mnohé, tudíž i návštěvu zoologické zahrady.   

Pána jsme přivezly, provedly, odvezly. I na oběd byl prostor. 

Zážitek splněn, líbilo se. Všem zúčastněným. 

Nebojte si něco si přát...

Školní změny

 I o prázdninách se ve školství pořád něco děje. Minimálně se o něm diskutuje. Logicky hlavně mezi dospělými, protože děti o škole většinou nechtějí ani slyšet:-)

Také se- někdy s velkou slávou, někdy raději potichu, zavádějí novinky. Ani ne tak do škol, tam teprve budou instalovány. Zatím do zákonů a novel. 

Zajímavý spor se vede kupříkladu o záchody a umyvadla. Když jsem to slyšela poprvé, myslela jsem si, že je to nějaká novinářská kachna. A ejhle, není. Zjevně se někteří politici opravdu nudí, když vymýšlí takové věci. Nebo se nudí novináři, kteří se baví nepravdivými titulky. Nestudovala jsem tu novelu důkladně, ale část pravdy na ní je. Takže se nudí ti politici...

Umyvadlo prý není potřeba. No, když si vzpomenu na nedávný covid, kdy se neumytí rukou vnímalo jako trestný čin, kdy se točila videa a televizní spoty, jak si správně mýt ruce, tak se docela divím. Najednou to není potřeba. Prý údajně proto, že se nepíše křídami...

Další zajímavý nápad jsou toalety.  Stačí jedna nebo dvě, navíc společné, pro holky i kluky...

Taky dobrá myšlenka... Když se podívám, jak se řeší gender, milion různých pohlaví, které chtějí mít své vlastní toalety, ale česká škola počet záchodů sníží a navíc je pospojuje dohromady...

Další objevnou myšlenku jsem zachytila u nápadu zrušit oplocení u mateřských školek.  Asi aby se děti necítily omezené či co? 

Jak se pak dá to klubko mrňousů uhlídat, to už asi intelektuálové, kteří toto vymýšlí, dál neřeší.  

Určitě se v rámci úspor ve školách dají zrušit okna, nebo topení. Budou sedět v bundách a při svíčkách. 

Novým trendem se stává učení v kontejnerech! Proč stavět budovu, když lze děti nahnat do kontíku....

Je to levnější....

To je asi ten trend, který tady zní éterem roky, že hlavní priorita je školství. A takhle to vypadá v praxi. Stejně, jako když teď zařízli projekt Dějepis plus.  Stál by nějaké peníze, to si vláda nemůže dovolit. Navzdory tomu, že se všude hlásá, jak se mají inovativně učit moderní dějiny.  Asi jen zadarmo, protože jak jde o peníze, pak se to stopne. 

Zaujalo mě to hlavně ve srovnání s mnoha miliony na Michelinské restaurace. Nemám nic proti dobré gastronomii, ale přeci jen bych asi dala peníze na vzdělání než na dvě Michelinské restaurace.. 

Takže dějiny se učit nebudeme, budeme chodit do restaurace. Té michelinské,:-)

 A tak se dá o prázdninách vysledovat spoustu nových zajímavostí z oblasti našeho školství:-)

Zbořený Kostelec

Tradiční srpnový výstup na Zbořený Kostelec nedaleko Týnce nad Sázavou. Letos již podeváté v řadě. 

Krásný výhled.  

Krajina je tady vskutku nádherná.