Když už jsme nedávno byli v zoo, nedá mi to trochu neglosovat. Nebude to tentokrát o zvířatech a o mém ambivalentním vztahu k zoologickým zahradám. Bude to víc o lidech, měla jsem čas pozorovat, přemýšlet. Lidí tam při naší poslední návštěvě nebylo mnoho, ráno dost pršelo, takže to bylo takové průchodné. Víc k pozorování.
V celé zoo je zákaz kouření. Přesto jsme potkali několik lidí s cigaretou, klasickou. Asi dva se skrývali v křoví, aby je nikdo neviděl. Jedna dáma v legínách se nežinýrovala vůbec. Tlačila kočárek a bánila o sto šest. Zákaz nezákaz. Vždycky mě v takových chvílích napadá, jak pak máme ve škole po dětech něco chtít, když mají doma takový vzor. ,,,
Další zajímavost byla u jídla. Několik zuřivých matek tam svoje děti vychovávalo řevem. Nejez to, nechoď tam, lízej tu zmrzlinu!! Pořád dokola. K tomu cigaretu, pro změnu elektronickou. Sem tam vulgarismus typu:drž už hubu nebo seď ty hajzle...
Jinde je zase nechali lézt takřka do výběhu dle hesla, že děti přeci mohou všechno...
Skupinové halekání typu, tak co mámo, kam teď deme?
Co myslíš, táto? Kde sou ty gorily...
Nu, říkáme si každý doma jak je nám libo, ale když je to přes půl zahrady, stává se do poněkud prapodivným, že?
Zároveň plno psů / včetně Tobiáše/, glosuji, nekritizuji:-)
Nicméně, je to trochu kolaps civilizace, vodíme psy do zoo, ukazujeme jim jiná zvířata v klecích a ještě jim k tomu vyprávíme a vyptáváme se, jak se jim to líbí??!
/ Bylo nás víc, takových:-(/
A tak si říkám, kdo vlastně do té zoo chodí? Je to klasický vzorek naší společnosti?
Psi mi přišli trochu ujetí, což ostatně pejskaři asi jsou.
Děti jako oběti svých rodičů, což ostatně také většinou jsou.
A takový aha efekt, že i když vezmu děti do zoo, tak může ta výchova docela pokulhávat...
Myslím si já...?
Žádné komentáře:
Okomentovat