Letní město

 Počátek letních prázdnin je často ve znamení velkého exodu, lidé opouštějí město  a míří na venkov nebo k moři nebo prostě někam. Jistě to celé umocňují dva volné dny, letos protahující první letní víkend na čtyři dny, kdy to k výletům a dovoleným prostě láká.

 A my, co zůstaneme ve městě, si pak radostně užíváme opuštěných pražských ulic. A nacházíme jejich tiché kouzlo. Tajuplná zákoutí. Zmizela i auta, modré zóny zejí prázdnotou

 ( a odhalují svoji neupravenost, mnohde je to díra vedle díry, nikdo je moc neopravuje, vždy se jen obtáhne jejich modrá barva a nic víc, takže nyní by směle mohly představovat nějakou rozbombardovanou zónu. Třeba pro filmaře, kteří se na počátku léta na sedmičce usadili.),

... kavárny jsou poloprázdné, všude panuje letní ospalost, klid a pohoda. 

Sedíme na Letné a sledujeme zpomalený pražský provoz. Od zahradní restaurace u Zámečku je snad nejkrásnější pohled na Prahu. 

I tento způsob léta je velmi příjemný. 

Miluji prázdninové lenivé dny. A v Praze snad dvojnásob:-).

I když někam vyjet se chystáme určitě také. Ale ten klidný start do každého léta, ten je v Praze velmi sympatický.

Hoteliéři asi se mnou moc nesouzní, někde jsem totiž četla, že zatímco Češi hromadně vyrazili na dovolené, Praha na turisty pořád marně čeká. Škoda...uvidíme, co to letošní léta nakonec přinese...

Šestého července

 .....na strahovských hradbách...

....kdysi dávno na venkovských tancovačkách tato sokolská, řekněme až budovatelská, píseň, vyháněla podnapilé tanečníky na stoly, kde vehementně, často falešně, ale fakt zaníceně, vyřvávali sokolíky:-). Dnes už tomu asi tak není, nebo jsem už roky nebyla na vesnické tancovačce:-), takže nevím. 

Dnešek je víc spojován s Janem Husem, ale jsou i jiné události hodné zaznamenání. Třeba Američané začali právě šestého července používat dolar. V roce 1785 se tak usnesli. Nutno připomenout, že vzorem jim byl tolar Marie Terezie, takže u nás tolary, v USA dolary:-). 

  O sto let později, v roce 1885, začalo očkování proti vzteklině. Louis Pasteur tehdy šestého července očkoval prvního pacienta, malého kluka, kterého pokousal vzteklý pes. A zachránil ho. Navzdory i tehdy panující nedůvěře vůči očkování. Je to nanejvýš aktuální téma, to očkování. A v tomto kontextu je jistě zajímavé, že vždycky měla tato metoda své odpůrce a kritiky, že to tak nechtějí, že je to proti přírodě či proti čemu. A pak se, časem, ukázalo, jak to bylo doopravdy. Tehdy očkování onoho devítiletého chlapce zachránilo...

   A když už je ten Hus dneska, zajímavější než jeho upálení, které si ostatně pamatují všichni ( vlastně ani nevím proč, z jakého záhadného důvodu si většina lidí ze školního dějepisu pamatuje jen Zlatou bulu sicilskou, bitvu na Bílé hoře a upálení Jana Husa?- schválně, vyzkoušejte svoje okolí:-). 

Případně, trochu sebepropagace, koukněte na knihu Nic nového pod sluncem:-)) 

....Tak tedy víc, než jeho upálení je zajímavější dnes připomenut rok 1925, kdy se na Hradě události kolem Jana Husa připomínaly tak vehementně, že státní vlajku na Hradě nahradil husitský prapor. Masaryk to tak chtěl. To se ovšem velmi nelíbilo papežskému nunciovi, došlo k roztržce, která přerostla v diplomatický konflikt se Svatým stolcem, který nese název Marmaggiho aféra. 

   To vše se pojí se šestým červencem. Ještě třeba válka v Bosně a Hercegovině, už je to třicet let, co decimovala země bývalé Jugoslávie. Tehdy, šestého července, začal útok na Srebrenicu. 

   Vypadá to na samé dramatické události, tak raději skončím něčím veselejším, respektive osobním připomenutím svatby mých rodičů. Také kdysi šestého července... Byl horký letní den, zakončený prudkou bouřkou. Skoro jako dnes. Prostě, Nic nového pod sluncem:-)

Letní dvojsvátek

Tento článek je psán pro Listy Prahy I- letní číslo

   Nastupující prázdniny s sebou přinášejí několikerý důvod k oslavě. Jednak je tu léto a s ním cestování a zážitky, jednak si můžeme připomenout několik velikánů českých dějin. Konkrétně jde o Cyrila a Metoděje a Jana Husa. První dva oslavujeme, u Jana Husa si pietně připomínáme den jeho úmrtí. Že se oba dva dny vyskytují na počátku léta, je dáno víc náhodou a praxí, než historickým souzněním. Konstantin a Metoděj určitě nedorazili na Moravu právě pátého července. Naopak, podle všeho se zde vyskytovali již někdy zjara památného roku 863. Letní termín se kdysi hodil do prázdného místa v církevním kalendáři.

A tak se nám vedle sebe sešly dva svátky, které připadají na začátek července, tudíž jejich stěžejním cílem mnohdy bývá nastartovat dovolenou. Ale navzdory všem těmto rozporům

 a náhodám přinášejí i zajímavou shodu, impuls k zamyšlení. Třeba nad vzdělaností, která oba svátky spojuje. Oba bratři ze Soluně patřili k nejvzdělanějším mužům své doby, o Husovi v tomto směru rovněž pochybovat nemusíme. Jeho role na Karlově univerzitě, stejně jako kazatelské výkony (nejen) v Betlémské kapli, ho řadí mezi vrcholné intelektuály předhusitského období. Konstantin i Metoděj vnímali důležitost porozumění a pochopení jeden druhého, snad proto kladli důraz na jazyk a jeho vnímání. Jan Hus se krom kazatelské činnosti věnoval i úpravě pravopisu a zjednodušení češtiny. Všechny tyto aktivity by se dokonale uplatnily i v dnešní době. Snad proto je dobré vnímat tyto svátky z mnoha úhlů pohledu, nejen tedy jako církevní svátek, ale hlavně jako připomenutí určité sounáležitosti, moudrosti a síly poznání a vzdělávání.

Nikdo z nich neměl na růžích ustláno a jejich práce byla vykoupena jak určitým nepochopením, byť místy okořeněném záblesky prozření. To v oněch chvílích, kdy jejich práce na okamžik pronikla do širšího povědomí, lidé si ji uvědomovali a oceňovali. Ale nic netrvá věčně a v oblasti působení na lidi obzvláště. A tak i jejich konec nese určité shodné prvky, byť upálení, které ukončilo Husův život 6. 7. 1415, to oba soluňské bratry nečekalo. Ale po úmrtí Konstantina, který tento svět opouští jako Cyril, což bylo řeholní jméno, které přijal v klášteře, zůstal Metoděj sám. A po jeho smrti byli jeho žáci z Moravy vyhnáni, tudíž jeho práce nesla ovoce úplně jinde, než on sám původně zasel.

Stejně tak Husovo učení smetla revoluce a z trosek ho na světlo boží vydoloval až o sto let později v Německu Martin Luther.

Za zmínku jistě stojí i jejich vztah k pravdě a přesvědčením, že za svým názorem  je třeba si stát, případně za něj i bojovat. Všechno jsou to tedy věci navýsost moderní, které stojí za připomenutí.

 A nejen pátého července, kdy si oslavujeme příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu nebo šestého července, kdy si připomínáme upálení mistra Jana Husa. Stojí nejen za připomenutí, ale i za následování. Aby nám z jejich odkazu nezbylo jen datum, které si z nějakého záhadného důvodu ze školy pamatují skoro všichni. To máme po Husovi. A Cyril a Metoděj prý přinesli na Velkou Moravu krom učení i okurky, které tehdejší Moravané ještě neznali. Tak vlastně něco hmatatelného máme z obou svátků i dnes. Trvale zapamatovatelné datum a okurky. Nu, nechť si každý vybere, co je mu z jejich odkazu bližšíJ

Ladíme

 Červenec se pozvolna rozbíhá, prázdniny nabírají, zatím naštěstí pomalé, tempo. Takže vydýcháváme, necháváme školu za zády a pozvolna se ladíme ne volné dny.  Nejde to tak snadno, jak by se na první pohled zdálo. Vyčistit hlavu, zklidnit emoce, nastavit se do volnějšího módu. Přestat s sebou cukat při zvonění zvonku a kafe pít v klidu u stolu. Nesnažit se použít klíč ani na domácí wc ani na výtah v domě. Přestat z vršících se knih utírat prach, ale zkusit je otevřít a dokonce i číst. Jde to také pomalu, sváteční dny tempo příjemně zpomaluje, tudíž po upálení Jana Husa můžeme plně vpadnout do prázdninových dní a zážitků a cest.:-)

Babice

 Je to už celých sedmdesát let od událostí v Babicích. Tehdy se tam vraždilo na obou stranách. Seriál Třicet případů majora Zemana těmto událostem dokonce věnoval dva díly, oba samozřejmě náležitě přibarvené dle ideologické potřeby. 

Dnes tedy babické vraždy nejsou ani v učebnicích dějepisu, vypadá to, že se o nich pro změnu nemluví vůbec. K výročí ale lze najít několik přednášek, videí či knih. Kdo se o to zajímá, tak se určitě k nějakým zajímavostem dopracuje. Je to příběh, který když rozkýváte, tak žasnete, co se tehdy dělo, jak to ti lidé odnesli, kolik rodin to poznamenalo. 

Určitě nelze čerpat ze Zemana, byť mě někdy baví nebo spíš fascinovaně šokuje, jak to zobrazuje, jak to bylo postaveno a kolik generací toto filmové zpracování novodobé historie poznamenalo.

Z osudů těch rodin mrazí dodnes. Jsou to padesátá léta v plné své nahotě, škoda jen, že na to tolik zapomínáme a často se snažíme to relativizovat. Jako že ve skutečnosti to tak šílené nebylo. Bylo. Asi víc, než si umíme představit. Tak si zkuste poslechnout nějakou přednášku či zhlédnout nějaké video. Události v Babicích jsou dost velkým mementem doby.

Bitvy

 Počátek léta je ve znamení historických výročí spojených s bitvami. Jde o kdysi slavnou bitvu u Zborova, kde se aktivně a vítězně projevili legionáři, které pak glorifikovala první republika. Byla to bitva natolik zásadní a slavná, že v době prvorepublikové byl druhý červenec zaveden jako státní svátek. Pak se v rámci historického vývoje "slušelo" na tuto bitvu zapomenouta, znovu ji na výsluní přivedla až doma po sametu. Nicméně, dřívější slávy už asi nedosáhla. Připomínáme si ji, právě dnes.¨

 A zítra je to pak bitva u Hradce Králové, respektive u Sadové. Ta už asi úplně zapadla, byť jde o největší bitvu na našem území. A léta páně 1866, kdy probíhala, znamenala velkou událost. Pak na čas vstoupila i do lidové slovesnosti, v nějaké písni se pělo o kanonýru Jabůrkovi a jak u Královýho Hradce, létaly tam koule prudce... 

Dnes už je to jenom památné místo pro zanícené milovníky vojenské historie. 

Ale je zajímavé si je připomenout:-)

Prázdniny

 První červenec je určitě nejkrásnějším dnem v roce. Určitě je to pro mnoho z nás větší svátek než Vánoce. Tak si to naplno užívejme:-)