Tento článek je psán pro Listy Prahy I- letní číslo
Nastupující prázdniny s sebou přinášejí
několikerý důvod k oslavě. Jednak je tu léto a s ním cestování a
zážitky, jednak si můžeme připomenout několik velikánů českých dějin. Konkrétně
jde o Cyrila a Metoděje a Jana Husa. První dva oslavujeme, u Jana Husa si
pietně připomínáme den jeho úmrtí. Že se oba dva dny vyskytují na počátku léta,
je dáno víc náhodou a praxí, než historickým souzněním. Konstantin a Metoděj
určitě nedorazili na Moravu právě pátého července. Naopak, podle všeho se zde
vyskytovali již někdy zjara památného roku 863. Letní termín se kdysi hodil do
prázdného místa v církevním kalendáři.
A tak se nám vedle sebe sešly
dva svátky, které připadají na začátek července, tudíž jejich stěžejním cílem
mnohdy bývá nastartovat dovolenou. Ale navzdory všem těmto rozporům
a náhodám přinášejí i zajímavou shodu, impuls
k zamyšlení. Třeba nad vzdělaností, která oba svátky spojuje. Oba bratři
ze Soluně patřili k nejvzdělanějším mužům své doby, o Husovi v tomto
směru rovněž pochybovat nemusíme. Jeho role na Karlově univerzitě, stejně jako
kazatelské výkony (nejen) v Betlémské kapli, ho řadí mezi vrcholné
intelektuály předhusitského období. Konstantin i Metoděj vnímali důležitost
porozumění a pochopení jeden druhého, snad proto kladli důraz na jazyk a jeho
vnímání. Jan Hus se krom kazatelské činnosti věnoval i úpravě pravopisu a
zjednodušení češtiny. Všechny tyto aktivity by se dokonale uplatnily i
v dnešní době. Snad proto je dobré vnímat tyto svátky z mnoha úhlů
pohledu, nejen tedy jako církevní svátek, ale hlavně jako připomenutí určité
sounáležitosti, moudrosti a síly poznání a vzdělávání.
Nikdo z nich neměl
na růžích ustláno a jejich práce byla vykoupena jak určitým nepochopením, byť
místy okořeněném záblesky prozření. To v oněch chvílích, kdy jejich práce na
okamžik pronikla do širšího povědomí, lidé si ji uvědomovali a oceňovali. Ale
nic netrvá věčně a v oblasti působení na lidi obzvláště. A tak i jejich
konec nese určité shodné prvky, byť upálení, které ukončilo Husův život 6. 7.
1415, to oba soluňské bratry nečekalo. Ale po úmrtí Konstantina, který tento
svět opouští jako Cyril, což bylo řeholní jméno, které přijal v klášteře,
zůstal Metoděj sám. A po jeho smrti byli jeho žáci z Moravy vyhnáni, tudíž
jeho práce nesla ovoce úplně jinde, než on sám původně zasel.
Stejně tak Husovo učení
smetla revoluce a z trosek ho na světlo boží vydoloval až o sto let
později v Německu Martin Luther.
Za zmínku jistě stojí i
jejich vztah k pravdě a přesvědčením, že za svým názorem je třeba si stát, případně za něj i bojovat.
Všechno jsou to tedy věci navýsost moderní, které stojí za připomenutí.
A nejen pátého července, kdy si oslavujeme
příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu nebo šestého července, kdy si
připomínáme upálení mistra Jana Husa. Stojí nejen za připomenutí, ale i za
následování. Aby nám z jejich odkazu nezbylo jen datum, které si
z nějakého záhadného důvodu ze školy pamatují skoro všichni. To máme po
Husovi. A Cyril a Metoděj prý přinesli na Velkou Moravu krom učení i okurky,
které tehdejší Moravané ještě neznali. Tak vlastně něco hmatatelného máme
z obou svátků i dnes. Trvale zapamatovatelné datum a okurky. Nu, nechť si
každý vybere, co je mu z jejich odkazu bližšíJ
Žádné komentáře:
Okomentovat