Příběhy ke kafíčku

Podzimní počasí svádí k zachumlání se doma, zůstat zalezlá ve své noře a dát si něco dobrého ke kafíčku. Jak na zub, tak na duši. Časopis Překvapení včera vydal podobně laděný speciál, kdy vedle svého tradičního luštění nabízí i několik povídek ke kávě. A mezi nimi i dva moje příběhy.Tak přeji náhodným čtenářům hezké předadventní počtení:-)

                                      

František Bílek

  František Bílek je slavný sochař, grafik a architekt. Jistě není problém navštívit i jeho vilu. Ale o jeho životě a názorech se také můžete přesvědčit na našich Hovorech, které ve středu povede doktor Krummholz. Protože k vyprávění o sochařském díle potřebujeme techniku a technické zázemí, tak protentokrát obětujeme kavárenské prostředí a přednáška se koná u nás ve škole, v našem multimediálním centru, kde máme jak počítačJ, tak i promítací prostor. Vždycky je něco za něco, tak tentokrát nebude vínko a další kavárenské pochutiny (byť kávu a vodu samozřejmě poskytnemeJ), ale zase bude možnost vychutnat si v klidu přednášku na téma život a dílo Františka Bílka. Začínáme jako vždy v devatenáct hodin, už zítra, tedy ve středu. Adresa je Střížkovská 27/32, je to na Proseku, kam Vás doveze metro C- stanice Střížkov. Plánujeme to tak na hodinku, hodinu a půl, takové krátké zastavení v předadventním shonu. Srdečně zveme i náhodné kolemjdoucí, třeba ty, co to na Prosek nemají dalekoJ.

Když chybí koruna

  V rámci hodnoty naší měny je jedna koruna něco, za což si nic nekoupíte. Nebo alespoň nevím o tom, co nekoupit za jednu korunu. Ani rohlík za to nekoupíte? Nicméně, hodnota to je a běda vám, když vám schází. Když přebývá, nikdo se nad tím většinou nepozastaví, nechat si vrátit korunu většina lidí ani nechce, „velkoryse“ nad tím mávne rukou. Ovšem v opačném případě už to tak jasné není. Když vám chybí koruna, pak vám většinou žádané zboží neprodají. Prostě přes korunu vlak nejede.  A platí to i u benzínky, kde by se mohlo zdát, že jedna koruna je opravdu zanedbatelná částka. Ne ale u českých pumpařů. Ti trvají na každé koruně, protože koruna ke koruně a rázem je na světě veselejí…Asi jako kdysi dávno:brambora k bramboře, UNO je na dvořeJ. Jinak si nedovedu vysvětlit svoje nedávné dva trapasy na benzínce. V obou případech jsem se zakoukala do blba a plánovaná částka vylétla o padesát hal přes tisíc korun. Pumpaři u renomovaných benzínek vždy zaokrouhlují nahoru, tedy jsem platila 1001,-Kč. V prvním případě mi žena za pultem dost nevybíravě sdělila, jak ji obtěžuje vracet mi drobné, protože jsem korunu neměla. Vlastnila jsem  jen dvacku. Nu, nevím, čím ji tak rozladilo vrácených devatenáct korun…Také mohla říct, že ji ta koruna (padesátník) nezabije a že je to dobrý. Neřekla, tak nevím, co se čílí. Ve druhém případě jsem nejen neměla korunu, ale ani nic jiného drobného, to jsem svoji drobnou hotovost hrubě podcenila.  Žena se tvářila jak vrah, nechala mě prohledat kabelku, kapsy i peněženku. Nic. Tak mi vracela na druhou tisícovku. Tak nevím…. Jde o jejich marže, které jsou i tak nekřesťansky vysoké? Jde o obyčejnou lidskou neochotu? Je koruna nakonec v podstatě silná měna? Nevím. Ale díky našim benzínkám vím, že když vám chybí koruna, není to vůbec žádná legrace..

1848 - Rok hrdinů, milenců a zrádců

Jde o dobu, která mě kdysi dávno, v době školní docházky i mých studií historie, hrubě nebavila. Vší tou politikou a revolucemi pro mě dějepis ztrácel kouzlo a už mě to nebavilo. Postupem času se tomu snažím přicházet na chuť, třeba i proto, že to musím učitJ,byť nikdy nepopírám, že třeba Přemyslovce nebo dvacáté století vykládám s mnohem větším nasazenímJ. Ale rok 1848 byl mezníkem 19. století, jde o divoké období, které má také svoje kouzlo. Zejména, když z něho vytvoříte román, který vás zavede mezi pražské studenty té doby a pokusí se na příběhu vysvětlit složité česko- německé vztahy té doby. Určitě stojí  tady za zmínku i osoba kontroverzního generála Windischgratze, který právě v Praze přišel o manželku, za což se samozřejmě náležitě pomstil. Otomar Dvořák píše zajímavě, takže se do roku 1848 přeneseme celkem lehce a bez problémů. Historie je prostě o příběhu, bez toho to nejde. A pak si tato složitá období, zanesená vznikající politikou, respektive politickými stranami, dají vstřebat se zájmem a radostí. Alespoň tou čtenářskouJ

                                                           

Sametová prezentace

 Celý minulý týden jsme věnovali sametovému projektu k čtvrtstoletému výročí revoluce. Opět, jako již tradičně, se pracovalo v jiných skupinách než třídních, a pronikali jsme k výslednému porovnání tehdy a teď. Témata byla skutečně různorodá, někteří se věnovali adventním zvykům před revolucí a k tomu pekli cukroví, které mělo hlavní roli právě dnes. Jiní zase připomínali výuku branné výchovy, které ale dnešní generaci na rozdíl od té naší nadchnula. Zkoušení masek je bavilo, a když přišel na řadu hod granátem a střelba, byli jako u vytržení. Ale zároveň snad i pochopili, oč tenkrát v tomto neobvyklém předmětu šlo. Srovnávali jsme pražské ulice tehdy a teď, věnovali se roli StB ve společnosti či třeba zkoušeli sehrát nějaké divadelní etudy. Myslím, že sametovému odkazu jsme se tentokrát věnovali víc než dostatečně (to pro ty, co zacykleně tvrdí, že dějiny dvacátého století se ve školách neučí! Učí!!).

A dnes jsme v rámci dne otevřených dveří vše předvedli rodičům a přátelům školy. Bylo to celé takové sametové:-)

40 na krku

   Čtyřicítka nebývá zrovna označována jako rozpuk mládí. Pro někoho dokonce může být příčinou určité zasmušilosti, jak rychle to všechno letí. Ovšem pro instituci, tam je čtyřicet věk jak víno. A i když třeba budova zůstane ve svém architektonicky historickém obalu, protože tenkrát se ty školy prostě tak stavěly, vnitřek je úplně jinde. Tam ta čtyřicítka vůbec není znát. Nebo naopak je, protože dětské nemoci jsou odstraněny a vše nyní funguje jak má, jako hodinky. Setkání u čtyřicátého výročí vzniku bylo ukázkové a tak člověk mohl nostalgicky zavzpomínat na místa, kde kdysi takřka začínal. Ne sice před čtyřiceti lety, aby nedošlo k mýlceJ, ale kulaté už je to také. Ovšem dneska už je to úplně jiný svět, to ale není Nic nového pod sluncemJ. Je velmi milé zjištění,že se ještě někde ctí tradice, myslí na lidi, co už tady nejsou nebo prošli tímto ústavem, jsou už sice jinde, ale sem se rádi vrací. Příjemné je vidět ty lidi, zavzpomínat a naladit se do další etapy. Pěkné, takřka nostalgické to bylo. 
 Tak do další čtyřicítky vše nejlepšíJ

Sametová fotoprocházka

Z Betlémského náměstí...

                                                                 přes Národní....

                                                                  Nerudovkou...............

                                                          až na Hradčana...