Listopad už je na dohled.
Je u nás už řadu let hlavně ve znamení oslav Sametové revoluce. Je i díky tomu vnímán hlavně jako revoluční měsíc.
Roky
před tím se v listopadu zase akcentovala říjnová revoluce, která už ale naštěstí
zmizela v propadlišti dějin.
Nahradila
ji ta aktuální, Sametová.
Jenže
i ta aktuální výročí stárnou, postupně ztrácejí podobu osobní vzpomínky a
stávají se jen součástí učebnic dějepisu.
Pro
dnešní mladé lidí je rok 1989 už stejně vzdálený, jako byl pro jejich rodiče
rok 1968 nebo pro jejich prarodiče první republika.
Je
to doba, kterou nezažili. Těžko se jim pak oslavuje.
Nemají
vlastní vzpomínku na fronty před obchody, na omezené cestování, na cenzuru knih
a
novin ani na opatrnost, s jakou lidé tehdy někdy volili svá slova.
Asi
právě proto je pro ně někdy těžké pochopit, co vlastně ten listopad 1989
znamenal.
Svoboda
je pro ně běžnou součástí každodennosti.
Většinou
je to jejich přesvědčení, že je to na věčné časy a nikdy jinak…
I
když svoboda je ve své podstatě dost zvláštní věc.
Nejvíc
si ji totiž uvědomujeme až ve chvíli, kdy už ji nemáme.
Dokud
ji máme, připadá nám samozřejmá. Můžeme říct svůj názor, vybrat si školu i
povolání, cestovat, číst knihy, poslouchat hudbu, která se nám líbí, a žít
život podle vlastních představ.
Ale
ono nic z toho není samozřejmé.
V listopadu
je tedy dobré si to zdůraznit a zopakovat.
Dnes
už nestojíme na náměstích se svíčkami a klíči v rukou.
Naše
výzvy jsou jiné.
O
to důležitější je ptát se, jak se svojí dávno vybojovanou svobodou dneska
zacházíme.
Někdy
to totiž vypadá, že s ní velkoryse hazardujeme.
Ono
totiž největší nebezpečí pro svobodu není jen její definitivní ztráta.
Jsou
jím hlavně chvíle, kdy zapomeneme, že vůbec někdy nebyla samozřejmá.
Právě v revolučním listopadu je z toho důvodu správný čas si to znovu připomenout.
Hezké
revoluční listopadové připomínání vám přeji.
Žádné komentáře:
Okomentovat