Na hvězdárně

 Výlet na hvězdárnu může na první dobrou slibovat den plný zážitků, poznání a možná

 i setkání s mimozemšťany.

Nebo také napínavý výlet se školní skupinou dětí, který má k romantice opravdu hodně daleko.

Platila pro nás druhá varianta.

 Vyrazili jsme ale s nadšením a teplým oblečením, protože jak známo, vesmír je chladný

 a hvězdárna v únoru taky. 

Mířili jsme do Ďáblic. 

První zkouškou bylo vůbec se v pořádku sejít. 

Děti termíny setkání vypouštějí z hlavy tak snadno, jak rychle mizí hvězdy v černých dírách. 

Ale trénink dělá mistra, proto se naše vytrénovaná skupina primánů na Ládví už dokázala sejít včas.

Pak následovala zimní procházka, kterou ne všichni přijali s nadšením. Měli totiž pocit, že je zima, jsou unavení, je to daleko....

Ale ve finále jim nic jiného nezbývalo a tak jsme svižně kráčeli takřka ďábelským tempem až do Ďáblic. 

V průběhu cesty se děti od sebe vzájemně nakazily radostí ze sněhu, takže se až freneticky radovaly z možnosti se koulovat či válet se ve sněhu. Až to vypadalo, že sníh v Praze vidí poprvé v životě. 

 Celkem v tempu a v pohodě jsme tedy brzy přistáli na správném místě, kde nás přivítal astronom s nadšením srovnatelným s člověkem, který vidí místo dětí skupinu červených trpaslíků. Těšil se na nás. 

Uvnitř nás čekal vyhřátý prostor, hvězdné mapy a model sluneční soustavy, který byl tak realistický, že i zapřisáhlí odpůrci přírodních věd zajásali, že konečně mnohé chápou. 

Aha efekt...

Pak přišel hlavní bod programu, přednáška o hvězdách...

Jelikož vesmír se rozhodl být zajímavý i pro ty, co nerozeznají Slunce od Měsíce, vydrželi jsem tam poměrně dlouho. I mě to moc bavilo, vidět, co všechno se děje na obloze. A když o tom ještě někdo umí zaníceně vyprávět...

Poté jsme se přesunuli k občerstvení, kde horký čaj a sušenky sloužily jako kompenzace za ztracené iluze o tom, že  Slunce je pro nás nepostradatelné:-).

Ještě si všichni samozřejmě nakoupili zdejší suvenýry, nejčastěji 3D modely planet

Výlet  skončil rozpuštěním u metra, odkud se děti radostně rozeběhly nejen domů, ale i na víkendové a hlavně prázdninové volno.

 Mimozemské civilizace pro ně rázem ztratily své kouzlo, převládl radostný pocit z volného času a úplně jiných hvězdných zážitků … 

Ale je to tam, zasazené v podvědomí, pohled na hvězdné nebe už bude pro ně vždycky trochu poučený. 

Bylo to totiž opravdu skvělé, hvězdárna v Ďáblicích byla úžasná. Uživatelsky vlídná, edukačně příjemná, prostě báječné místo pro (nejen) školní výlet. 

A inspirace pro návštěvu dalších podobných zařízení. Třeba Planetária ve Stromovce, které se v současnosti opravuje, aby z něj bylo nejmodernější zařízení na světě, jak psali v místním zpravodaji. 

Tak se máme na co těšit.