U Veverek

 V knihkupectví 2veverky probíhala tvůrčí dílna autora dětských knih Jana Nejedlého. Zajímá mě, jak psát dětské knížky, protože to mi moc nejde, byť bych chtěla. 

Proto jsem se zájmem vyrazila na setkání.

  Pan Nejedlý kdysi šéfoval časopisu Rodina a škola, který už bohužel doba přenesla do virtuálního prostoru, v papírové formě přestal existovat. 

Škoda, býval to zajímavý počin. Chvíli jsem pro něho i psala, postřehy ze školství, takže jsem vlastně šla do Veverek za "starým známým,"

  U Veverek je příjemná atmosféra a útulné prostředí, děti se usadily na židle i na polštáře. Autor má dar nejen tvořit pro děti, ale i krásně hovořit, s radostí jsem naslouchala 

a pozorovala. 

  Některé děti, nebo možná spíš jejich rodiče, bych ale asi vypoklonkovala, být na místě pořadatelů. Přijdou pozdě, ruší, nejsou schopni posedět, rodiče se baví, děti nechávají být, aby hrabaly v knihách, které se zde prodávají, válí se po zemi, no nic moc pro moje vnímání světa. 

  Pravda, abych nekřivdila těm ostatním, které vnímaly a chovaly se adekvátně prostředí

 i věku, těch škodičů nebylo jich mnoho, ale ona stačí jedna taková povedená rodinka, aby zkazila nebo narušila zážitek těm ostatním. 

  Ale vydržela jsem. S obdivem k trpělivosti nejen pořadatelek, ale i vyprávějícího autora. Pořád respektovat nevychované děti, telefonující maminku i nerudného tatínka, který se choval dost podobně jako jeho děti. 

  A také mě zaujala drobná miniscénka, kdy autor nabízí dětem takovou vizualizaci:

"Představte si děti, že máte zapnuté rádio a..."

Otázka z dětského publika.

"A co je to rádio?"

Zdálo by se možná humorné, možná aktuální, že děti neznají tento kdysi běžný zdroj informací, kdyby se do toho nevložila právě ona maminka , která měla potřebu podotknout, že tohle oni už doma nemají, jdou s dobou...

Skoro to vypadalo, že má autorovi za zlé, že taková slova používá. Stejně, jako když požádal o nějakého dobrovolníka mezi dětmi.

"Děti nerozumí slovu dobrovolník," vystoupila dost arogantně proti tomuto slovníku. Přičemž některé děti, se slovem již obeznámené, se radostně hlásily a rády by byly dobrovolníkem. 

Ona však měla potřebu to komentovat. 

K žádnému vyhrocení situace nedošlo, autor to přešel, děti se účastnily jen ty, které chtěly nebo ty, které slovům rozuměly, knihy snad také přežily dětskou invazi bez poškození, klasické posluchače setkání a povídaní bavilo. Mě tedy také, ale jak již bylo řečeno, některé návštěvníky bych minimálně donutila zaplatit vstupné...

Nu, bylo to moje vnímání situace, někdo to třeba viděl jinak. Ale nemohu si pomoci, některé matky, tak zvaně protektivní matky, to je tedy síla...

Raději se jim vyhnout velkým obloukem.