Říp

 Tradiční výstup. K slavné rotundě, která je ale už docela pěkně omlácená. Zub času zapracoval. 

 Pěkný krpál vzhůru to tedy je. Trochu jsem musela přehodnotit představu o své fyzičce. ale dali jsme to. 

 Na rotundě visí cedule, přijdu hned. 

To mi přišlo humorné, vyfuníte do kopce a vítá vás cedule, přijdu hned, jako někde na klice  v zastrčené večerce. 

Ale paní opravdu přišla hned. 

Výhledy jsou parádní, navzdory tomu, že další cedule na rotundě důrazně připomínala, že tady žádné výhledy nejsou. 

Je třeba popojít, aby bylo něco vidět. 

Paní bude mít s turisty své zkušenosti, jinak by to tam asi nevyvěsila. 

Vlastně se jí nedivím, práce s lidmi je někdy náročná. A pak, dneska je asi potřeba instrukce už úplně na všechno. 

Když tedy popojdete na ta panoramata, je jasné, že se tomu praotci Čechovi nelze divit, byť si stejně pořád myslím, že měl zakotvit někde u moře.

Nicméně, rozhodl, že se usadí zde, čtyři kilometry od Roudnice, kterou jsme poté také navštívili. 

   Tady, na Řípu, je také cíl poutní cesty z Blaníku, kterou mnozí už prošli a kterou se také někdy chystáme udolat. Zatím jsme si okoukli její cíl, tedy Říp. 

Cestu sem známe, tudíž jsme kupříkladu nemuseli používat kompas, což je v těchto místech prý dost problematické. Koncentrace místních hornin totiž údajně způsobuje výchylku střelky kompasu. Možná i proto sem ten praotec zabloudil.

  Říp v překladu znamená jen hora, takže vlastně starý Čech šplhal na horu. A Václav Hájek z Libočan ho tady nedaleko i pochoval, měl by tu někde mít svůj hrob. Protože fantazie Václava Hájka neznala mezí, hrob praotce Čecha je podle něho ve vesnici Ctiněves.

  Kdysi odsud také odvezli kámen na stavbu Národního divadla. To, když se v Praze nemohli dohodnout, které místo je v Čechách nejvíc posvátné, tak navozili balvany odkud to šlo. Jeden byl právě i z Řípu.

  A pokud platí pověst či přikázání, že každý pravověrný Čech by měl jednou za život na Říp vylézt, tak jsme pravověrní na několik dalších životů.

Je to prostě hezké místo pro příjemný výlet.