Pro mě po dlouhé době první poslední zvonění v novém prostředí.
Úplně jiné, než jsem dosud znala.
Tradice je stejná, přesto pro každou školu vlastní a neopakovatelná.
Tady to bylo celé dopoledne.
Veselé a uvolněné. Bez zbytečné devastace. Nic se neničilo, nevyhazovaly se lavice z okna.
Kreslilo se po spolužácích, to asi každý bral jako tradiční recesi. Nečmáralo se po zdech ani po zemi.
Zpívalo se. Každá maturitní třída měla svou píseň. Prostě se loučili s písní na rtu.
Ve finále jim celá škola zazvonila a zatleskala při jejich "posledním" školním odchodu ze střední školy.
Teď už jenom zkouškově:-)
Bylo to vtipné a milé.
Davida čeká příští týden první poslední zvonění. Mají ho organizované formou fotbalového turnaje. Mile mě překvapilo, na Klářině střední škole jsem vždy trnuli, co bude mít díky mouce a octu zničené.
OdpovědětVymazatTu devastaci prostě nechápu. Někde je to opravdu tradicí, mě tedy ta nenásilnost nyní mile překvapila. Přeji tedy Davidovi, ať je to zážitek. Hezký a v tomto případě i sportovní:-)
OdpovědětVymazat