V dubnu zhubnu

 V dubnu zhubnu, napadá mě drsný rým při pohledu do zrcadla.

 Vzápětí ovšem rychle kontruje zažité úsloví, že :  duben, ještě tam budem. 

Myšleno někde za pecí, tudíž zjevně bez pohybu. 

 Tak asi bude nejlepší nějaká zlatá střední dubnová cesta. Nic moc aprílového, abychom nezačali vtipem a neskončili na čarodějnické hranici, což jsou mezníky, kterými je duben tradičně ohraničen. 

Ale měsíc plný hadů a štírů určitě nabízí i jiné zajímavosti, než ty klasicky tradiční. Zmínit lze určitě mezinárodní den ptactva, který rozhodně není myšlen jako apríl, byť se připomíná právě prvního dubna. 

Určitě ale málokdo z nás ví, že se během měsíce připomíná i mezinárodní den mrkve...

Ale mě nejvíc baví světový den tučňáků. Mám je ráda, nejen v televizních dokumentech, ale třeba i v pražské zoo. Naživo jsem je bohužel ještě nepotkala, ale chodíme je pravidelně navštěvovat do zologajdy.

Podobně jako je duben v mnoha jazycích různě april, tak tučnák variuje pinquin.

 Za naším odlišným pojmenováním pak klasicky stojí obrozenci, kteří hledali české názvy pro kde co. A krasavec v černobílém fráčku jim přišel neohrabaný, zavalitý, tučný, tedy tučňák. 

Volnou asociací mě poměrně nelogicky napadá, zda si také tučnák říká, že tedy v dubnu zhubnu? 

 Plaváním, ve kterém je naprosto dokonalý, se většinou moc nezhubne, spíš se zpevní tělo. A s tím může být tučňák vlastně spokojen. Krásně rovné, vyfešákované černobílou kombinací, kyvadlový pohyb, který je pro něj typický, jakoby šířil klid a pohodu. 

Pokud by se měl propojit den ptactva a den tučňáků, který je skoro na konci měsíce, pak je jasným ptákem měsíce právě tučnák. 

Třeba i jako šiřitel pohody, čili moderně řečeno wellbeingu. Prostě žije flow. 

Ale tady se, po vzoru národních buditelů, radši odkloním k češtině. Prostě tučnáci žijí v pohodě a láskyplném společenství, mohu být  hezkou inspirací. Tak ať se vám tak žije nejen v dubnu. Buďme jako tučnáci:-)