Výročí?

 Co slavíme 17. 11.? Otázka na první pohled zbytečná, jde přeci o Sametovou revoluci. Nicméně, jde

opravdu o jediný důvod k oslavě?

Pro některé generace zcela nepochybně, stejně jako býval pro ty předchozí dost zásadní Den studenstva, který akcentoval události roku 1939  a tehdejší zavření vysokých škol.

Obě data mají dosud stěžejní místo v pantheonu slavných dní, ovšem lze si připomenout i jiné události. Třeba návštěvu amerického prezidenta Bushe v Praze, 17. 11. 1990. Jenže i to je vlastně součástí oslav revoluce. A těžko by v současnosti návštěva amerického prezidenta vyvolala takové nadšení, jako tomu bylo před jednatřiceti lety. Ovšem památná událost to bezesporu byla.

Stejně, jako když v roce 1970 sovětská Luna přistála na měsíci. Nebo na opačném konci světa získali patent na první počítačovou myš. To byl sedmnáctý listopad v době studené války.

 Po válce třeba 17. listopadu  1945 vstoupily v platnost Benešovy dekrety o zrušení německé univerzity v Praze. V padesátém druhém zase vznikla tento den Akademie věd.

 A v roce 1999 byl vydán manifest, Děkujeme, odejděte. Smutné je, že mnozí neodešli dodnes.

 Slavná anglická královna Alžběta I.také začala vládnout v17. 11. Léta páně 1558.

  Zajímavé je, že podle některých dávných teologů se právě 17. listopadu narodil Ježíš Kristus.  Je to tedy jakýsi bod nula, čímž se obloukem dostáváme k naší revoluci, která může být rokem nula pro nás. Blížíme se tedy do Kristových let, což by mělo něco znamenat. Když ale vidíme, co se děje dvaatřicet let po revoluci, vidíme spíš Armagedon nebo Apokalypsu. A to je smutné připomenutí sedmnáctého listopadu, který měl ambici cinkotem klíčů přivolat spravedlnost, demokracii

 a svobodu. Dnešek tedy podobnými atributy moc neoplývá, což ale neznamená, že si nechceme revoluční události dvacátého století náležitě a s úctou připomenout. Chceme, protože stále věříme.

A připomínat chceme obě data. Myslím tím události kolem pohřbu Jana Opletala z roku 1939, stejně jako Albertov a studentskou rebelii o padesát let později.

 Ono když v té souvislosti připomeneme třeba Vlastu Chramostovou, která se právě 17. 11. narodila (1926), a jejíž život lze bez nadsázky definovat jako dramatický oblouk kopírující dvacáté století, můžeme pořád mít určitou naději.

Napadá mě, zda by mohlo mít paralelně s touto úvahou význam i narození Miroslavy Němcové, která také slaví 17. 11. své narozeniny, ale to bych se už pouštěla na příliš tenký led.

Raději skončím revolučním heslem, že pravda a láska (snad) někdy zvítězí nad lží a nenávistí, byť v současnosti to mají obě, jak pravda, tak láska, nesmírně obtížné. Ale k sedmnáctému listopadu neodmyslitelně patří, protože navzdory všem dalším událostem tohoto dne výročí revoluce z roku 1989 tím nejvýznamnějším. Minimálně pro generaci Husákových dětí a jejich dětíJ