Dlouho se nic havarijního u nás doma nestalo, tak jsem skoro pozapomněla, jaké to je, když něco nefunguje. Třeba, když z ničeho nic přestane téct voda. Nikdo žádné varování, tudíž havárie. Není doma, takže nějaký veřejný problém. To bude dobrý, myslím si.
Když už voda neteče celý den, pídíme se po podrobnostech. Nikde se toho moc vyčíst nedá, ale vzhledem k tomu, že se v ulici objevil tank s pitnou vodou, lze dovozovat, že někde nějaký problém bude.
Nakonec se dovoláme na vodárny, prý porucha na vodojemu, koncem týdne to bude hotové. Voda neteče od neděle. Koncem týdne se tedy zdá být dost dlouhá doba. Nu, alespoň tušíme, kde tedy je problém.
Nakonec je doba bez vody ještě o den delší. Na nějaké termíny se už dávno nehledí. Hlavně, že to nakonec někdo udělá.
Nu, vydrželi jsme. Voda už teče.
Ale znovu jsme si uvědomili, jak jsme tady ve velké míře bezbranní, závislí na okolí, cizích rozhodnutích a bůh ví ještě na čem.
A stačí tak málo. Neteče voda. Dost problém v horkých dnech. A k tomu ten liknavý přístup nápravě.
Pak třeba nepůjde elektřina?
Zkolabuje zásobování? Vypadne plyn?
To jsou věci, co tady hrozily vždycky Jen jsou najednou nějak viditelnější. Nebo jen já mám pocit, že je toho najednou moc. Nebo jsme díky epidemii nějak vnímavější k tomu, co všechno může náš relativní klid dokonale rozbít?
Asi to bude ono, celý ten náš systém funguje tak nějak na vodě, zdá se mi. A když voda neteče, je to hned dost markantní problém:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat