Národní divadlo

 Dnešní den si připomínáme otevření Národního divadla. To první, v roce 1881. 

Je to 140 let. 

Byla to tehdy velká sláva. I korunní princ Rudolf dorazil.  

I když, ono to asi bylo spíš naopak. Císařský potomek měl přijet do Prahy. A tam dumali nad tím, čím ho ohromit. A divadlo ještě nebylo hotové. Tak se na magistrátu zadupalo, všechno se urychlilo, 

a divadlo bylo na počest návštěvy prince otevřeno. Hrála se Libuše, kterou si přišel poslechnout i autor, tedy Bedřich Smetana. 

Prince asi divadlo ani opera moc nenadchly, tuším, že o přestávce odešel, což tehdejší pražskou smetánku dost urazilo.

Ale divadlo už tady bylo a mohlo se začít hrát. Jenže přesně za dva měsíce vyhořelo. 

Do druhého otevření tedy zbývaly další dva roky. 

Nicméně, 11. červen je už navždy vnímán jako první premiéra Národního divadla. 

Kdysi se pyšnilo přezdívkou Zlatá kaplička. 

Nu, někteří si tu jeho slávu ještě i pamatují. Já osobně dnes Národní divadlo vnímám jako kulisu pražského nábřeží.

Na představení už dávno nechodím. Jeho experimentální tvorba mě neoslovuje. Také některé excesy spojené s neúctou k bývalým divadelním bardům mě odradily. 

Ale z určité nostalgie ho pořád vnímám jako symbolický stánek umění. A dnešní výročí mě k tomu i popostrčilo, připomenout si, jak to tehdy bylo:-)