Protekce

„Bez protekce to tehdy nešlo,“ zdůrazňují kritici minulého režimu, když chtějí vyzdvihnout dnešní pozitiva a zároveň expresivně podtrhnout hrůzu socialistického zřízení, které se před devětadvaceti lety odebralo na smetiště dějin. Tudíž je ale nasnadě, že i pamětníci oněch temných dob jsou již trochu v letech.  Nejsou ovšem sami, kdo tvrdí, že spolu s vládou dělnické třídy zmizely mnohé, tehdy typické, nešvary.  Dnešní diplomaticky korektní mluva totiž tvrdí, že protekce, bez které to tehdy nešlo, dnes již neexistuje.  Nabízí se sarkastické konstatování, že zásadní proměna je pouze v tom, že se tomu dnes říká jinak, či že podstata není (jenom) ideologická, ale (hlavně) finanční. Nu, diskutovat se o situaci dá z mnoha různých úhlů pohledu. Sama jsem nedávno o problému protekce ve školství (a nejen tam)vedla poměrně zajímavou a výbušnou debatu. Když mi oponenti tvrdili, že dnes je vše transparentně čisté a každé dítě se dostane na školu čistě jenom na základě svých schopností, dovedností a  vědomostí ( však proto máme přeci státní přijímačky, státní maturity, státní inspekci a bůh ví co ještě státníhoJ), napadlo mě v marném  souboji s hmatatelnou navitou protivníka vypomoci si historickou paralelou. „Dějiny se přeci opakují,“ pokusila jsem se přenést podstatu sporu mimo současné politické spektrum a tak trochu na filozofickou půdu.

Bohužel, zjevně to na nikoho neudělalo velký dojem. Odsoudili mě jako starou strukturu, která nevěří ve změny a zacykleně tvrdí, že protekce (byť se třeba nazývá jinak) stále existuje. Ba možná ve větší míře, než kdysi dávno. Vysvětlit jim jejich omyl nebylo vzhledem k jejich zanícení, které bylo podmíněno mladistvým nadšením, vůbec reálné.

Mně osobně však přijde, že protekce dneska vesele kvete, a na rozdíl od stranické podpory v době minulé má mnohem více bujících výhonků.  Je taková variabilnější, ba i flexibilnější. Může jít o finanční variantu, o politický nátlak, ekonomické vazby, osobní zájmy či o klasické ruka ruku myje aneb já na bráchu, brácha na mě….

Je asi hezké věřit, že protekce umřela spolu se soudruhy, ale na druhou stranu, i soudruzi u nás stále aktivně žijí, byť si tak už dávno neříkají. Kulisy se změnily, obsah ovšem nikoli. Protekce prostě u nás stále funguje. A daří se jí dobře.

Řekla bych, že třeba ve školách je méně okatá, než bývala kdysi. Ale zase jí bude mnohem více, protože chapadla jejích možností se výrazně rozmnožila.

   Častěji důvěřuji faktům než pocitům, ale v případě školní protekce lze úspěšně využít oboje. Buď jasně víte, že dítě bylo přijato na školu hlavně proto, že jeho movitý tatínek sponzoruje novou tělocvičnu, nebo prostě vycítíte, že tento oblíbenec pana ředitele se určitě nehřeje v jeho přízni díky svým nadstandardním vědomostem. S oběma fakty v podstatě nic nenaděláte.

 Na můj vkus je současná protekce poměrně rozbujelá a s klidem přijímaná. Asi proto, že nikdo neví, kdy ji bude potřebovat sám. A tak všichni akceptují drobné ústupky, které vedou k upřednostňování některých jedinců. Dříve se tomu říkalo protekce. V politice třicátých let appeasement. Vždycky to byla cesta do pekel. Dneska se vše schová za nějaké šikovné, diplomaticky korektní označení, protože napálit někomu syrovou pravdu, že jde o protekci, může vést až k soudním tahanicím. Přesto jde o věci mnohdy do očí bijící.

Vezměte si třeba osmiletá gymnázia. Je jich tolik, že z logiky věci nelze předpokládat, že všechny děti, které zde studují, jsou nadmíru nadané či mají nějaké nadstandardní schopnosti. Ale na to gymnázium se dostali a těžko říci, zda šlo o protekci či špatně nastavené přijímačky nebo cokoli jiného. Prostě tam je a minimálně do kvarty s tím nikdo nehne, protože si zároveň plní i povinnou školní docházku. Návrat na základní školu, který by se patrně odehrával formou vyloučení ze studia, zákon neumožňuje. Ne, že bych si stěžovala. Popravdě řečeno, jediní, kdo si mohou stěžovat, jsou učitelé základních škol, z jejichž náplně práce často vymizel prvek vzdělávací, vytlačen jedinou povinností výchovnou (případně krotící).

Dobře vím, že je to dost nefér. Celý náš školský systém je nastavený tak trochu nefér. Nefandí ani těm slabým, ani výrazně nadaným. Trendem je průměrnost. A tím, jak je intenzivně ředěna protekcí a dalšími efekty, mnohdy i vzletně nazvanými, není cesty ven. Leda byste měli nějakou známost, neřku-li „tlačenku“, která vás z tohoto bludiště vyvede někam jinam. Ale musíte mít hodně velkou protekciJ