středa 7. února 2018

Mazlíčci

Onhedy mi kdosi vyprávěl o domácím mazlíčkovi listonohovi. Znalá dosud pouze pojmu listonoš, o kterém se ale lze těžko domnívat, že by patřil do kategorie domácí zvířeny, jala jsem se pojem vyhledat. A ejhle. Listonoh je vodní živočich, je jich několik druhů a žije v akváriu. Vhodný tedy pro milovníky vodních mazlíčků, eventuálně pro alergiky. Pro mě zcela nevyhovující, neb mu chybí vlastnost zásadní pro moje vnímání domácího mazlíčka a tím je možnost si ho pohladit, případně se s ním trochu pomazlit. Ale je mi jasné, že vkus je různý a někteří jiní by zas nesnesli doma psa, kočku či z kategorie chluáčů třeba potkana. Dosud mi jako nejprapodivnější mazlíček přišly strašilky. Listonoh má dobře našlápnuto se jim v žebříčku vyrovnat. Když jsem ale tak bádala o neobvyklých spoluobyvatelích našich domácností, čímž myslím ty legální, tedy o štěnicích, švábech či třeba roztočích řeč nebude, došla jsem k mnohem divnějším či extrémnějším případům soužití. Ostatně, ani jako milovnici psů mi nějak nekonvenuje představa dejme tomu bernského salašnického psa či obří dogy v malých městských bytech, byť i takové na ulicích potkávám.  To je ale zase jiná kategorie k zamyšlení. Vrátím-li se k neobvyklým domácím mazlíčkům, tak pro mě je to třeba i prase, byť ho nedávno trochu glorifikovali v jakémsi televizním dokumentu s dodatkem, že jde o poměrně rozšířenou zálibu a chovatelský směr v městských bytech.. Tam se ovšem objevují třeba i hadi či krokodýli, kteří ve mně budí spíš strach než cokoli jiného. A chybí mi u nich, stejně jako třeba u pavouků, onen relaxační prvek pohlazení, byť herpetologové by mi jistě s radostí toto tvrzení vyvrátili. Hladit hada je prý hebké a příjemné, což nemohu potvrdit, neb jsem nikdy zbaběle nevyzkoušela. Někdo chová v Praze i slepice. Nikoli pro vajíčka, ale jako mazlíčka. Do stejné kategorie pak někde patří třeba i myši, zatímco jiní jedinci si právě myši chodí do Zverimexu kupovat jako potravu pro své hady. Tito lidé se asi nemohou moc kamarádit. Je to jistě i o národních zvycích. Zatímco morče se u nás hřeje na výsluní domácího miláčka, v Peru by ho s chutí slupli k obědu. Ostatně, psi to v některých světových lokalitách mají podobné. Osmáci jsou také pro někoho jen kategorií pubertálního žactva, zatímco jiní je chovají doma pro radost. Někde mají souběžně obě kategorie...
Jinde zase chovají ježky?
 Z mého dumání mi vypadla kategorie ptactva, která má velmi širokou škálu, andulkami počínaje a některými dlouhověkými papoušky konče. Asi i tam by se našly prapodivné druhy, které jedni milují a druzí nechápou, co na nich můžou mít. Nu, vede to vlastně jen k otevřenému konci této chovatelské dumky. Jaké prazvláštní mazlíčky máte nebo znáte Vy? 

4 komentáře:

  1. Díky za úsměvné zamyšlení. My měli kdysi právě ony zmíněné listonohy. Děti si to vyprosily. Jediné, co mi přišlo zajímavé, byl fakt, že jsme je chovali od vajíčka. Jakýsi prášek s vajíčky se nasypal do vody a pak se děti nadšeně chodily dívat, kdy se potvůrky vylíhnou. Naštěstí neměli listonohové dlouhou životnost a druhou várku už jsme nezkoušeli :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ali, děkuji velmi pěkně. Rozhodně jsem netušila, kolik je mezi lidmi listonohů:-)
      A jsem ráda za Vaše komentáře, hezký den s mazlíčky jakéhokoliv druhu přeji:-)

      Vymazat
  2. Dcera si před 10 lety pořídila krajtu královskou. Když bylo hádě malé, zvykla jsem si ho i pohladit. A jak píšete, je krásně hebký. Dnes už má něco přes metr a mám z něj respekt. O tom, že bych ho považovala za domácího mazlíčka nemůže být ani řeč. Zvíře bez emocí není nic pro mě.

    OdpovědětVymazat
  3. Majko, máte můj velký obdiv, ani na hádě bych asi nesáhla, i když jeden nikdy neví a nikdy neříkej nikdy, že? Ale nevím nevím, respekt mám i z háďat:-). A přesně, zvíře s emocemi, pro mě tedy jezevčík:-) je mazlík jak se patří:-)

    OdpovědětVymazat