Onhedy mi kdosi vyprávěl o domácím mazlíčkovi listonohovi.
Znalá dosud pouze pojmu listonoš, o kterém se ale lze těžko domnívat, že by
patřil do kategorie domácí zvířeny, jala jsem se pojem vyhledat. A ejhle.
Listonoh je vodní živočich, je jich několik druhů a žije v akváriu. Vhodný
tedy pro milovníky vodních mazlíčků, eventuálně pro alergiky. Pro mě zcela
nevyhovující, neb mu chybí vlastnost zásadní pro moje vnímání domácího mazlíčka
a tím je možnost si ho pohladit, případně se s ním trochu pomazlit. Ale je
mi jasné, že vkus je různý a někteří jiní by zas nesnesli doma psa, kočku či
z kategorie chluáčů třeba potkana. Dosud mi jako nejprapodivnější mazlíček
přišly strašilky. Listonoh má dobře našlápnuto se jim v žebříčku vyrovnat.
Když jsem ale tak bádala o neobvyklých spoluobyvatelích našich domácností, čímž
myslím ty legální, tedy o štěnicích, švábech či třeba roztočích řeč nebude, došla jsem
k mnohem divnějším či extrémnějším případům soužití. Ostatně, ani jako
milovnici psů mi nějak nekonvenuje představa dejme tomu bernského salašnického
psa či obří dogy v malých městských bytech, byť i takové na ulicích
potkávám. To je ale zase jiná kategorie
k zamyšlení. Vrátím-li se k neobvyklým domácím mazlíčkům, tak pro mě
je to třeba i prase, byť ho nedávno trochu glorifikovali v jakémsi
televizním dokumentu s dodatkem, že jde o poměrně rozšířenou zálibu a
chovatelský směr v městských bytech.. Tam se ovšem objevují třeba i hadi či
krokodýli, kteří ve mně budí spíš strach než cokoli jiného. A chybí mi u nich,
stejně jako třeba u pavouků, onen relaxační prvek pohlazení, byť herpetologové
by mi jistě s radostí toto tvrzení vyvrátili. Hladit hada je prý hebké a
příjemné, což nemohu potvrdit, neb jsem nikdy zbaběle nevyzkoušela. Někdo chová
v Praze i slepice. Nikoli pro vajíčka, ale jako mazlíčka. Do stejné
kategorie pak někde patří třeba i myši, zatímco jiní jedinci si právě myši
chodí do Zverimexu kupovat jako potravu pro své hady. Tito lidé se asi nemohou
moc kamarádit. Je to jistě i o národních zvycích. Zatímco morče se u nás hřeje
na výsluní domácího miláčka, v Peru by ho s chutí slupli
k obědu. Ostatně, psi to v některých světových lokalitách mají
podobné. Osmáci jsou také pro někoho jen kategorií pubertálního žactva, zatímco
jiní je chovají doma pro radost. Někde mají souběžně obě kategorie...
Jinde zase chovají ježky?
Jinde zase chovají ježky?
Z mého dumání mi
vypadla kategorie ptactva, která má velmi širokou škálu, andulkami počínaje a
některými dlouhověkými papoušky konče. Asi i tam by se našly prapodivné druhy,
které jedni milují a druzí nechápou, co na nich můžou mít. Nu, vede to vlastně
jen k otevřenému konci této chovatelské dumky. Jaké prazvláštní mazlíčky
máte nebo znáte Vy?
Díky za úsměvné zamyšlení. My měli kdysi právě ony zmíněné listonohy. Děti si to vyprosily. Jediné, co mi přišlo zajímavé, byl fakt, že jsme je chovali od vajíčka. Jakýsi prášek s vajíčky se nasypal do vody a pak se děti nadšeně chodily dívat, kdy se potvůrky vylíhnou. Naštěstí neměli listonohové dlouhou životnost a druhou várku už jsme nezkoušeli :-)
OdpovědětVymazatAli, děkuji velmi pěkně. Rozhodně jsem netušila, kolik je mezi lidmi listonohů:-)
VymazatA jsem ráda za Vaše komentáře, hezký den s mazlíčky jakéhokoliv druhu přeji:-)
Dcera si před 10 lety pořídila krajtu královskou. Když bylo hádě malé, zvykla jsem si ho i pohladit. A jak píšete, je krásně hebký. Dnes už má něco přes metr a mám z něj respekt. O tom, že bych ho považovala za domácího mazlíčka nemůže být ani řeč. Zvíře bez emocí není nic pro mě.
OdpovědětVymazatMajko, máte můj velký obdiv, ani na hádě bych asi nesáhla, i když jeden nikdy neví a nikdy neříkej nikdy, že? Ale nevím nevím, respekt mám i z háďat:-). A přesně, zvíře s emocemi, pro mě tedy jezevčík:-) je mazlík jak se patří:-)
OdpovědětVymazat