Pilulková anabáze

Nedávno se mě někdo vyptával, jaké beru léky. Přivedlo mě to do rozpaků Ne snad, že bych nevěděla, ale zdálo se mi prapodivné konstatovat, že léky prostě moc neberu. Nemám k nim důvěru.

Začala jsem víc o daném problému uvažovat. Říci, že neberu léky ortodoxně a ze zásady by zcela jistě byla lež a také to tedy tvrdit nehodlám. Jsou okamžiky, kdy to prostě bez léků nejde, alespoň já to tak vnímám. Ale představa, že někteří lidé berou deset, patnáct, dvacet různých pilulek denně, je naprosto děsivá. A stejně děsivé je i to, že řadu takových lidí znám. Většinou jde o důchodce, kteří svému lékaři věří každé jeho svaté (farmaceutickými firmami diktované) slovo, a poctivě do sebe ládují všechno, co jim předepíše. Kromě toho, že se mnohé účinky navzájem vyruší, když poctivě nastudujete všechny příbalové letáky, máte pocit, že jde o řízenou sebevraždu.

Můžu ale s čistým svědomím říci, že s tím nesouhlasím, když taktéž občas něco slupnu a homeopatika zas tak úplně nevyznávám? Když souhlasím s očkováním dětí a nesouhlasím s očkováním třináctiletých dívek proti rakovině děložního čípku, protože zrovna tomu nevěřím a vnímám to jako akci jakési lobby?

Musela bych asi úplně přejít k přírodnímu šamanství, abych na něco podobného měla nárok. Některé léky jsou jistě nutné, o tom vůbec nechci polemizovat. Jenom často bývá problém v jejich kvantitě. Někteří lékaři na to vytrvale upozorňují, čímž zajímavým způsobem kolísá jejich popularita.  Zejména, když je jejich aktivita degradovaná nějakou silnou lékařskou lobby, které se takoví alternativní lékaři zjevně moc nelíbí.

Vybavovala jsem si, zda mi někdy nějaký lékař kdy nabídl adekvátní alternativu a musím říci, že jsem žádného nevypátrala. Všichni prostě předepisují, někteří vás dokonce ani neposlouchají a rovnou předepisují.

Pak člověk hledá, kde může. Většinou na síti, kde se ale kumuluje takové množství laických informací, že vyznat se v tom je vskutku velmi náročné. Když se pak do toho začtete, můžete se také pěkně vyděsit.

Ostatně trend návratu k přírodním metodám je v současnosti velmi silný, stejně ale jako je silná tendence brát na všechno lék nebo nějakou pilulku. Přestože je osvěta velmi silná, stejně pronikne jen někam. Někdy jde situace až tak daleko, že lidé mají na svoje léky pořadače, berou jich tak obrovské množství, že ani neví, nač to vlastně je. Když jsem se nad tím jednu podivovala, zásobená penzistka argumentovala: „Ale vždyť mi to předepsal pan doktor!“

Zajímavé je pak zaměřit se na cenu těch předepisovaných léčiv. Mnohé bez jakýchkoliv problémů spolknu velkou část penze, která pak logicky nestačí na nic jiného, včetně lepší a zdravější stravy, takže problémy se kumulují a jediné řešení pak opravdu nabízejí právě pravidelně předepisované pilulky. Když totiž začnete pátrat, zda by to nešlo trochu jinak, určitě se nějakého výsledku dopídíte. Minimálně alespoň těch levnějších variant, když už ne faktu, že nějaké neduhy se opravdu dají upravit životosprávou, pohybem či jinou změnu životního stylu. To je ale dost náročná cesta, protože když svému doktorovi neochvějně věříte každé slovo, není snadné dostat se na jinou cestu. A já třeba vskutku ještě nezažila doktora, který by v souladu s mými potřebami hledal smysluplné řešení. Ale vím, že tací jsou a také vím, že já je (zatím) moc nepotřebuji, takže si klidně mohu vyskakovat s tvrzením, že nic neberu a tím pádem jsem nad věcí. Moje zamyšlení bylo spíš nad osudem starších lidí, penzistů, kteří jsou tímto způsobem v podstatě zneužíváni.

Možná by se měla vrátit silná role rodinných lékařů, jenže farmaceuti by jistě pronikli i tam. Třeba s těmi zázračnými pilulkami. Jak je na něco pilulka, mnozí ztratí veškeré racio a nekriticky věří v její kouzlo. Když je ale násobené, tak zaručeně nemůže působit. Řekněte, je normální brát dvacet pět prášků denně?