Aplikace nevážně vážně

Nedávno jsem zaslechla, jak si kdosi pochvaloval, že má skvělou aplikaci na usínání. A bez ní že nyní vlastně vůbec neusne. Přivedlo mě to trochu do rozpaků. Ne snad, že bych netušila, co aplikace, lidově zvané apky, jsou. Ba dokonce i nějaké využívám, jen jsem netušila, že tak intenzivně mohou řídit něčí dospělý život.

Trochu jsem o aplikacích pouvažovala. Říci, že je nepoužívám, by nebyla pravda. Aplikace k nám přišly s rozvíjející se technikou a tak prostě nejde na ně nenarazit. Kde kdo nyní třeba běhá s nějakou aplikací, jezdí podle aplikace, sleduje počasí či městskou hromadnou dopravu. Kromě toho samozřejmě existují mraky dalších pravidelně aktualizovaných aplikací, zjevně úplně na všechno, i na spaní.

Můžu tedy s čistým svědomím říci, že vedu neaplikovaný život, když moje aplikace se nepočítají v řádu desítek a mnoho věcí dělám postaru, sama, bez aplikace?

Musela jsem o tom popřemýšlet a je mi jasné, že i můj život už je v podstatě samá aplikace. Vzpomínala jsem, jak se žilo bez aplikací, ale nějak mi moje představivost selhávala. Zdá se, že aplikace tedy sahají až tak daleko, kam paměť sahá. Všichni také samozřejmě víme, že přišly ruku v ruce s chytrými telefony, které většinově naplňují děsivé vize umírněných autorů sci: fi: přístroj je chytřejší než jeho majitel.

Ostatně, stále existuje poměrně velké množství majitelů klasický telefonů, tedy těch bez aplikačních. A existují naprosto plnohodnotně. Stejně jako ti, co žijí bez mobilu. Ti jsou sice už poněkud v menšině, což ovšem nikterak neumenšuje fakt, že jejich život je naprosto neaplikační.

Zajímavé je rozdělit tento přístup do věkových kategorií. Logický je fakt, že mládí je jedna velká aplikace. Překvapivě ani zdaleka ne stoprocentní, zjevně funguje mnoho mladých i jinak, než si všeobecně myslíme. Ti, co aplikacemi žijí, pak ale mají apku takřka na vše. Hodně v tom ale vynikají i ti dříve narození, co se snaží, aby jim neujel vlak a pořád byli in.

Na tom, samozřejmě, může něco být. Nikdo nechce být v očích svých potomků za pračlověka, který neví nic o moderní době. Když totiž začnete pátrat ve statistikách, zjistíte, že mnoho aplikací využívají i dnešní padesátníci a starší. Musí držet krok s vnoučaty, tvrdí někdo. Ti, co mají druhou rodinu a malé děti, pak logicky tvrzením o vnoučatech urazíte. Ti to potřebují k práci, jak říkají. To je sice poněkud nadsazené, ale určitě to vypadá virtuálně velmi pěkně, že něco řešíte pomocí nějaké aplikace. Teď mě napadá, že my tak v práci už třeba určujeme termín porad, ale to je trochu mimo moje aplikační zamyšlení. Navíc, ještě jsem nenarazila na aplikaci, která umí mezilidské vztahy.

Možná by tudy mohla vést aplikační vývojová cesta. Stáhnout si aplikaci na lepší vnímání, na schopnost naslouchat či vést smysluplný dialog. Pak by bylo možné s aplikací nejen běhat, ale i mluvit. Lidé by vám poté sdělovali, že komunikovali díky této skvělé "apce" se svojí rodinou déle než obvykle. A že bez aplikace si už výlet s rodinou či přáteli neumí představit. Je to jedna z možných cest, zdá se sice, že trochu míří do pekla, ale jeden nikdy neví, jakou aplikaci mu život přinese.:-)A když si nevím,
stáhnu si něco, co mi poradí.